Ne nadarmo se říká, že vše, co za něco stojí, pochází z Anglie. (Dobře, ne úplně všechno, a říká to většinou jenom Čeština na skřipci, ale něčím se sloupek začít musí). Ta země je natolik šťastná, že tam dokonce i politik občas udělá něco užitečného. Takový úkaz, na místní poměry docela absurdní, mohli poddaní Jejího Veličenstva sledovat na začátku června. Ministryně pro ústavní záležitosti Harriet Harmanová navrhla, aby zákony byly psány srozumitelným jazykem. O moc blíže revoluci se na britské půdě nedostanete.
Důvodem je skutečnost, že dnešní zákony jsou psány právničtinou, jíž rozumí - v lepším případě - několik zvláště k tomu vycvičených jedinců a nikdo jiný; rozhodně ne lidé, od nichž se očekává, že se řečenými zákony budou řídit. Harmanová proto navrhla, aby zákony vycházely souběžně ve dvojí podobě, v právničtině i v angličtině. Postupně by se mělo dosáhnout stavu, za něhož by zákony mohly být psány pouze anglicky.
Taková dávka zdravého rozumu by jistě mohla najít uplatnění i v Česku. (Například příslušná pasáž zákona o provozu na silnicích by mohla docela dobře znít: „Každý vlastník bicyklu musí až do svých osmnáctých narozenin nosit nepřetržitě helmu, ať už na kole jede, nebo ne.“ Smysl to dává zhruba stejný jako dnes, ale aspoň každý ví, na čem je.)
Návrh ministryně Harmanové se dočkal pochvaly od lobbistické organizace Plain English Campaign, tedy zhruba Kampaň za srozumitelnou angličtinu. Ta již od sedmdesátých let vydává bulletin, v němž si tropí šoufky z lidí, kteří napínají angličtinu na skřipec příliš bezohledně. Strašlivý legislativní jazyk přitom ostrovtipu jeho redaktorů nabízí pořádný brousek. Ministerský návrh naznačuje, že jejich počínání má smysl.
Šťastná země.
