Vítězem posledních voleb asi opravdu je lidová strana, což spoustu lidí přivedlo k zájmu o tuto nenápadnou vládní partaj. A hned se ukázalo, kolik mýtů a úplně chybných výkladů je s ní spojeno.
Začněme hned tím nejviditelnějším. Lidovci dokázali ve volbách uspět díky tomu, že uměli uzavřít výhodné koalice s malými subjekty. Spousta lidí z toho vyvodila, že by lidovci mohli, měli nebo že hodlají hrát roli strany, která okolo sebe soustředí všechny, kdo se chtějí postavit "nesystémovým" hnutím, jako je třeba Babišovo ANO. Omyl.
Lidovci nic takového programově neudělají. Ano, spojují se k malými politickými skupinami, ale jejich jediným programem přitom je čirý pragmatismus. Ryzí pragmatismus. Bělobrádek a jeho spolustraníci se při vytváření místních koalic a spojenectví řídí jednoduchou poučkou. Pomůže nám to? Pak to udělejme! Pomůže na to, ale v dlouhodobém hledisku by to pro nás bylo riskantní? Pak to udělejme, ale nechme si zadní vrátka...
Žádná globální integrace se nekoná a konat nebude. Lidovci už na něco takového v minulosti pořádně doplatili. Ten pokus se jmenoval Čtyřkoalice a dostal lidovce do slepé uličky, na jejímž konci byla volební kalamita v předposledních volbách. Tehdy se strana vůbec nedostala do sněmovny a místa jí tam zasedl odiózní klub Věcí veřejných.
Další chyba, kterou lidé v souvislosti s Bělobrádkem a jeho partou lidé dělají, je její podcenění. Lidovečtí ministři, tedy Bělobrádek sám, Marián Jurečka a Daniel Hermann, se nijak zvlášť nemíchají do střetů mezi sociálními demokraty a hnutím ANO. Dodává jim to punc tiché síly. Možná vypadají trochu ušlápnutě a zapomenutě. Další omyl.
Marián Jurečka na ministerstvu zemědělství dělá všechno pro to, aby si zemědělce a přiléhající segmenty zavázal. Jeho úřad je aktivní jako v minulosti už dlouho ne. Můžeme si z toho dělat legraci, můžeme nad tím zvedat obočí, ale je to vysoce efektivní. Jurečka za tři roky vybudoval pevnou strukturu, která za ním bude v příštích sněmovních volbách stát. Bělobrádkův úřad pro technologie a inovace působí nenápadně, ale pravda je, že v budoucnu to bude on, kdo převezme klíčovou úlohu rozhodujícího vlivového bodu v domácím průmyslu. Dioskúrové Bělobrádek a Jurečka vytvářejí mocenský tandem, jehož potenciál se v budoucnu teprve projeví. Podle zákulisních zpráv to mezi oběma muži čas od času poskřípává, navenek však táhnou stejným směrem.
Ale to je další omyl: nespojuje je nějaké vědomí vyšší ideové povinnosti, ale vyvinutá vůle k moci. Jsou pragmatici. Bída je, že si tohle spousta lidí odmítá přiznat. Do lidovců si promítají vlastní představu o tom, jak by politika měla vypadat. A přes svoje iluze, přání a tužby nevidí, že lidovci dneška jsou především nejpragmatičtější politickou silou dneška.
A aby bylo jasno: politický pragmatismus je něco, čem bychom dnes opravdu měli fandit. Už jenom pro to, že politici, kteří se dnes halí do marketingových hesel nebo do ideologičnosti, tím jenom zakrývají fakt, že buď nemají kromě vůle k moci co dalšího nabídnout (ANO), nebo se dostali do mocenského vakua (ČSSD, ODS).
Autor je šéfredaktorem časopisu Faktor S.
