Stoper a kapitán fotbalové Sparty Tomáš Řepka mívá zkraty, blikance, vize, v nichž zazří, jak věci doopravdy jsou. Naposledy za ně vyfasoval stop na sedm utkání. Prorok ve své vlasti...
V teplických Stínadlech (místo pro blikance jako stvořené) hrála Sparta s Teplicemi. Verbíř dal ruku a rozhodčí Kocián nic, žádný trestňák, Spartu poškodil. Co následovalo, je sice všeobecně známo, ale děj má různé výklady. Řepka nadával, plival, napadl kameramana. Jenže proč?
Bohničtí psychiatři nabídli tři výklady. První: Řepka se nedostal do knihy Králové fotbalu. Během zápasu mu to nikoli docvaklo, ale dobliklo; ruka byl jen spouštěč.
I druhý výklad souvisí s Řepkovými mimořádnými schopnostmi. Když Kocián neuznal ruku Verbíře, nebesa nad Stínadly a Řepkou se otevřela a jím začal cloumat fotbalový Bůh, sám Velký Blikanec, o němž se tak často mluví, ale nikdo ho nikdy nespatřil. V blikanci Řepka zřel všechnu korupci, jež mává českým fotbalem, i Kociána, jak bere, aby Sparta pukla. Viděl zkorumpované pořadatele a televizi, jež z fotbalu udělala kšeft. Posedl jej spravedlivý hněv, chtěl ten Augiášův chlév vymést. Bohničtí experti říkají: „Opravdové štěstí je, že neměl při ruce lehčí či těžkou střelnou zbraň.“
Třetí výklad: psychiatři ve spolupráci se Zdeňkem Uhlířem, odborníkem na staré rukopisy, zjistili, že Řepka je coby ďábel nečekaně věrně zpodoben při rozcvičování v Kodexu Gigas, knize Čechům uloupené za třicetileté války, jež k nám právě připutovala ze Švédska. To ovšem vysvětluje vše. Uhlíř navrhuje, aby se největší rukopis světa nejmenoval Ďáblova bible, ale nově Řepkova bible nebo Codex Repkas.
Illustrace: Danglár
