Petruška Šustrová: Praktické cvičení?

V pátek 18. dubna před sedmou večer vyrušil paní K. zvonek. Když otevřela, čekali na ni dva pánové - první náměstek Ústavu pro studium totalitních režimů (USTR) a Michal Hroza z téhož ústavu. Oznámili jí, že jí přinesli výpověď k 20. dubnu. Když se zeptala po důvodech, sdělili jí, že je propuštěna ve zkušební době, a tudíž nemusejí důvody uvádět. Přesně takto propouštěli za totality „nepohodlné" chartisty - a ironie osudu chtěla, aby byl tentokrát zástupcem zaměstnavatele někdejší mluvčí Charty 77 Miroslav Lehký. Jak se mohl k něčemu takovému propůjčit, je mi záhadou.

Propustit někoho ve zkušební době není nic nezákonného - a nebylo by na tom nic zvláštního ani tentokrát, kdyby paní K. neměla vzdělání a praxi značně převyšující funkci, kterou zastávala, a kdyby nebyla předsedkyní odborové organizace, která v ústavu právě začala působit. To je také zřejmě důvod, proč ji o propuštění přijeli informovat až domů: v práci jí nikdo nic neřekl, s výpovědí její nadřízení počkali doslova na poslední chvíli.

Dá se pochopit, že řediteli ústavu není příjemný vznik odborů, svědčí totiž o tom, o čem se po Praze povídá už celé týdny - že USTR nefunguje, jak by měl. Že v něm nevládne dobrá atmosféra. Páteční výstup a způsob oznámení výpovědi by tomu nasvědčoval, je skutečně jako vystřižený z minulých dob.

Vzhledem k tomu, že jsem byla velkou zastánkyní vzniku takové instituce, je mi to velmi nepříjemné. Sledovala jsem a sleduji činnost analogických institucí v zemích našich sousedů a souputníků, a velmi jsem si přála, abychom se i my mohli pochlubit výsledky zkoumání komunistické minulosti. Schválení zákona o ústavu bylo pro mne důvodem k oslavě. A teď jsem na rozpacích.

Je přece známo, že USTR má celou řadu nepřátel mezi lidmi, kterým by bylo milejší, kdyby se o minulosti mluvilo „vyváženě" - tedy na způsob „chyby byly, ale pro lidi se udělalo hodně dobrého". Nesouhlasím s nimi. A vadí mi, když tvrdí, že USTR má být jakýmsi temným „servisem" pro jednu politickou stranu. Vadí mi také, že ředitel ústavu Pavel Žáček poskytuje pro tyto pomluvy prostor, když se tak vehementně k jedné politické straně hlásí.

Takové pomluvy může vyvrátit jen činnost nového ústavu - a jak má řádně fungovat, bude-li tam vládnout strach, že za kritický hlas přijde vyhazov? Nechci, aby USTR mohl fungovat jen do vystřídání politické garnitury, k němuž dříve či později nepochybně dojde. Cílem celého úsilí, které vznik ústavu provázelo, přece nebylo jeho založení, nýbrž jeho budoucí výsledky. Mají-li za něco stát, musí se ředitel postarat, aby v ústavu zavládla klidnější atmosféra, ve které se zaměstnanci nebudou muset bát říci, co si myslí.