Zpravodaj britských Timesů a autor kuchařky Eat My Globe Simon Majumdar se vydal na cestu po Velké Británii za největšími kulinářskými skvosty. Jak sám píše, objevil i zapadlé kouty země a vytáhl na světlo největší místní pochoutky. Čtenáři se ale diví: to je depresivní, na tohle máme být pyšní? A jiní si jen povzdechnou: chvála bohu za indické a italské jídlo.
Majumdar provádí výzkum pro svoji novou knihu Eating for Britain. O ostrovních pochoutkách se vyjadřuje jako o jídle s velkou tradici a vůbec o jedné z nejlepších kuchyní na světě. Podle něj Británie právě teď nasává do žil nové gurmánské sebevědomí. Mohou za to prý lepší suroviny k přípravě pokrmů i několik špičkových kuchařů, kteří s anglickou nebo skotskou klasikou koketují. 
Britové mají - tak trochu jako Češi - ke své klasice dvojsečný vztah. Navíc místní nabídka se dělí mezi desítky národnostních kuchyní, které „obyčejné“ slané nákypy nebo masové páje doposud s přehledem válcují. Jestli preference indického karí nebo kormy změní Majumdarovo propagátorství, bude jasné až časem. Čtenáři ale s výběrem „trháků“ moc spokojeni nebyli. „Hledat dobré jídlo v Británii, je jako hledat zbraně hromadného ničení v Iráku,“ myslí si například Adam z Londýna.
Britské pochoutky podle milovníka dobrého jídla Majumdara:
Vepřový páj: masový koláč, který se vyrábí jen ze šesti ingrediencí. Soli, pepře, omastku, mouky, vody a vepřového. „Jedna z věcí, po které se mi nejvíc stýská, když jsem na cestách,“ říká Majumdar.
Fish and Chips: smažená ryba s bramborovými hranolky, někde servírovaná společně s hráškem nebo vinným octem. „Může být něco víc anglického?,“ ptá se sám sebe Majumdar.
Black pudding: jednou z hlavních složek ve slaném jídle je krev, stejně jako v českých jelitech, s nimi má společnou i konzistenci. Servíruje se zatepla. Ani ten ale nemá mezi mladými lidmi mnoho fandů.
Sýr čedar: oranžový sýr je podle Majumdara společně s pivem nejjednodušší a přitom lahodné britské jídlo.
Foto: Profimedia
