Zápisník labužníka 1/2009

Často kroutím hlavou nad názvy, pod jakými se na českém trhu objevují konzervy s mořskými živočichy. Chápu, že výrobci řecké konzervy se bojí názvu Ozaena cirrhosa a nazvou chobotničky přijatelnějším Eledone moschata.

Ale u konzerv s malými rybkami je to horší. To, čemu jsme si po léta zvykli říkat sardinky (v oleji, ve vlastním tuku, v přírodní šťávě, v rajčatovém protlaku), mívá nejen hodně odlišný obsah, ale i velmi nepřesné názvy. Kdybych byl zákonodárcem, přikázal bych používat vždy a povinně latinské názvy vedle těch českých nebo rádoby českých. Pak by bylo jasno. Zatím je tento údaj k vidění na obalech konzerv pouze velmi výjimečně – a v těch sporadických případech je stejně napsán tak miniaturními písmenky, že to nepřečtete, i kdybyste měli zrak ostříží. Proč mám nosit do samoobsluhy lupu? Ostatně – nemohla by být zvětšovací lupa u každé pokladny volně k zapůjčení?

Nejčastěji je obětí omylu (nebo úmyslné záměny) rybička zvaná šprot. Její název je poměrně populární, a proto se pod názvem šprot prodává kdeco. Někdy i sardinky (Sardina plichardus) nebo sardelky (Engraulis encrassiocilus), ale především huňáčci (latinsky Mallotus villosus, anglicky whitebread, francouzsky capelin), pikarelky (Maena smaris, chorvatsky girici) nebo maličcí sledi (Clupea harengus). Šprot je však vždycky a pouze Clupea sprattus nebo Sprattus sprattus! Je to rybka s výraznou chutí, kterou nelze zaměnit – a zklamání spotřebitele, který se těšil na šproty a koupil si konzervu s malými sledi, je pak pochopitelné.

Zjistil jsem, že u rybiček akvarijních nebo lovných sladkovodních nedochází k takovým manipulacím. Akvaristé a sportovní rybáři jsou zřejmě lépe organizovaní než labužníci. Nebo snad víte o nějakém oficiálním Svazu labužníků? Okamžitě bych vstoupil! Zatím tedy radím: Nekupujte rybí konzervy, jež nejsou označeny latinským názvem! Pod německým názvem Seelachs (mořský losos) koupíte docela obyčejnou tresku.

Foto: Profimedia