Zápisník labužníka 26/2008

Sezona sbírání hlemýžďů čili šneků je sice už oficiálně za námi, ale mně to nedá a rád bych se k této lahůdce ještě několika řádky vrátil. O hlemýždích se toho v našich krajích totiž ví pořád ještě hodně málo.

Když si Karel Šíp ve Všechnopárty pletl hlemýždě s lanýži, považoval jsem to za dobrý vtip. Jenže pak se ukázalo, že nejen Karel (ten asi neznalost pouze předstíral v zájmu zábavnosti), ale i mnoho dalších spoluobčanů tyto dva naprosto odlišné subjekty zaměňuje. Vzhledem k útlocitnosti některých mých bližních – například fakt, že hlemýždě usmrcuju vhozením do vařící vody, je pohoršuje, ačkoliv je to podle mne usmrcení velmi humánní a rychlé – bych předpokládal, že na některé dobroty si nezvyknou nikdy. A hle! Několik rodin ze sousedství mé chalupy už sbíralo letos šneky a usmrcovalo je vhozením do vařící vody!

Dokonce jsem se v jednom chatu dočetl, že někteří obzvlášť nároční fajn­šmekři si pečou na másle zrovna ty ocásky, které já vyhazuju, protože jsou to vlastně vnitřnosti, střívka plná čehosi černého. A tak jsem začal uvažovat o tom, co je v našem světě ještě možné a co už ne. Slyšel jsem, že někteří labužníci, začali to francouzští, ale přidali se prý už i čeští, ignorují sezonu a sbírají hlemýždě pro vlastní potřebu i mimo květen a začátek června. Podobně jako ignorují pravidlo R u ústřic: ústřice se podle učených rádců nemají jíst v měsících, jež v angličtině obsahují písmeno R, v té době se totiž rozmnožují a mírně páchnou.

Jenže někteří labužníci tvrdí, že právě tyhle páchnoucí ústřice jsou to pravé! Jsou prý chutnější a víc sexy! Ale abych se vrátil k těm šnekům: jedna kamarádka se mě ptala, jestli by ta šnečí tělíčka nemohla umlít na masovém strojku a udělat z nich takové malé karbanátečky. V této podobě by je prý její manžel možná snědl, jinak odmítá. Ano, jistě, šneky lze dokonce smíchat s jiným mletým masem, někteří majitelé restaurací to dělají, ale nesmí se to samozřejmě přehánět, poměr jeden šnek: jeden kůň by asi nebyl vhodný.