Zápisník labužníka 5/2009

Blíží se svátek zamilovaných a já, ač nejsem příznivcem podobných imperativních dat (zamilovaní mají přece svátek každý den!), musel jsem opět vytahovat z knihovny knihy o afrodiziakálních pokrmech, abych vyhověl poptávce.

Vyšlo těch knih opravdu nepřeberně, každá však především radí jíst večer střídmě. Probůh, napadalo mě přitom, nemohli bychom lásku slavit jinak? Co například snídaně ve dvou, v posteli? Možná právě tohle je ten nejkrásnější okamžik lásky, ráno po milostné noci. Teprve za denního světla se přece zřetelně pozná, zda se ti dva nemýlili! A zvolit správný recept na snídani pro zamilované, to už je zatraceně velký úkol i pro špičkového kuchaře.

Italové si k takové příležitosti nejčastěji dávají žlutý meloun kantalup s tenkými plátky parmské šunky, k tomu prosecco. Rusové (ti bohatí) samozřejmě kaviár beluga na blinách a zakysané smetaně, k tomu krymsekt. Francouzi vejce „moulé“ á la Antonin Carême, s husími játry foie gras, ústřicí a několika plátky černých lanýžů. Zapíjejí třeba lehkým ciderem. Ti skromnější se spokojí se šálkem horké čokolády.

Angličané jsou konzervativní i v lásce, ale správná anglická snídaně (se sázeným vejcem, opraženou slaninou, opečenými toasty a marmeládou) se jistě hodí i k takovéto příležitosti. Zapíjí se ovšem čajem. Japonci by možná i k snídani volili suši. Maďaři si dají palačinku, navrch tokajské. Němci třeba bauern frühstück, „sedláckou snídani“, talíř s opečenými bramborami na slanině, ten se dá zapít i pivem. Ti s jemnější duší asi zvolí spíše chřest s holandskou omáčkou.

A co česká tradice? Máme vůbec nějakou? V jednom hotelu mi k snídani nabídli olomoucké syrečky, nebylo to špatné, avšak dámy asi smýšlejí jinak, romantičtěji. Znám hodně Čechů i Češek, pro které je po ránu ideálním životabudičem talíř drštkové polévky, ale ta se přece jen do postele nehodí. Najde se vůbec něco jemného, romantického, co se nerozlije? Asi nám opět nezbude, než se opičit po zahraničních vzorech, anebo se dobře rozhlédnout a třeba i z nostalgie oprášit recepty z první republiky.

Foto: Profimedia