Jiný než ostatní
09.01.2006 00:00
Někteří lidé na prarodiče nemyslí, jiní je naopak chtějí mít pěkně pod jednou střechou. Podobným případem je i dvougenerační rodinný dům ve středočeských Dolních Jirčanech, navržený ateliérem architektky Aleny Šrámkové, do kterého se s přehledem vešla nejen čtyřčlenná rodina, ale i garsonkový „vejminek“ pro babičku.
Jirčanský rodinný dům, jenž vyrostl v mírném jižním svahu k Záhořanskému potoku, se stavbám, které vznikly v jeho nejbližším okolí, nepodobá ani vzdáleně. Zdobí jej pultová střecha. Sevřený tvar skýtá obyvatelům maximální možné soukromí. Fasádu, jež bez ostychu přiznává cihly, nehyzdí zbytečné ozdoby. Přes jistou dávku strohosti stavba nepůsobí ani v nejmenším odtažitě. Jedním z důvodů je fakt, že ačkoli se mnoho lidí snaží o uzavřenost domu z ulice, tým Aleny Šrámkové vsadil na kompromis. Domovu pětičlenné rodiny tak z ulice dodávají přívětivý výraz okna a dveře složené do podoby dvou jednoduchých obličejů. Na druhé straně, kde se rodinný dům v přízemí otevírá do zahrady, naopak nic nebrání bezprostřednímu kontaktu s přírodou. Na jižní straně přidávají domu na útulnosti i dřevěná pobytová terasa s pergolou, již v létě kryjí barevné plachty, a dřevem obložené podkroví s pásem oken, která prosvětlují halu.
Cihly jsou z místní výroby
„Klient potřeboval ubytovat svoji rodinu v důstojnějším prostředí -měl snahu vychovat svoje děti k velkorysosti. Pro realizaci jsme připravili postupně několik variant domů, které jsme vždy nakreslili, prodiskutovali a vyhodnotili. Výsledkem je dům pro čtyřčlennou rodinu a s vlastním komfortem pro babičku,“ vysvětluje architektka Alena Šrámková. Výraz domu podle ní hodně ovlivnil zastavovací plán, který v dané lokalitě předpisoval jednopodlažní zástavbu s podkrovím a šikmou střechou. Architektům o poznání ztížilo práci, že v době navrhování domu a jeho stavby netušili, co bude stát u sousedů. „V době projektování nebyly ještě sousední domy známy. V širším okolí je hodně novostaveb postavených podle katalogů, kterým jsme se nebyli schopni podobat ani přiblížit. Dnes tedy náš dům s okolní zástavbou nekoresponduje,“ upřesňuje architektka.
Snaha o návaznost na okolní prostředí je však z domu jasně patrná. Dům je postaven z výrobků místní cihelny, které byly použity jak na obezdívku, tak na střešní krytinu. Fasáda je z jirčanského lícového zdiva, keramická střecha je kaskádovitě uskočená. Oplocení do ulice je stejně jako přístřešek pro automobily z pohledového betonu, vrata a vrátka jsou dřevěná.
Sluncem zalitá hala
Dispozičně se dům soustředí okolo dominantní rozlehlé patrové haly, na niž v přízemí navazují dvě obytné místnosti a pás zázemí při severním průčelí, který je vybaven vytápěnou podlahou. Babička má v přízemí k dispozici samostatně přístupnou garsoniéru. V podkroví, kam vedou jednoduché schody se zábradlím se skleněnou výplní, se pak nacházejí dvě ložnice spojené galerií s hygienickým zázemím.
V celém interiéru se snoubí sněhobílé stěny s hřejivou dřevěnou podlahou. Prostor je volný, světlý a vzdušný. Celou boční stěnu haly zdobí úzká vysoká knihovna, na druhé straně se nachází jídelna. Kuchyň našla své místo za dřevěným pultem. Zařízení domu je vesměs starožitné. „Interiér domu jsme přizpůsobili nábytku, který investor již vlastnil. Obecně panovala snaha kupovat co nejméně nového zařízení,“ osvětluje Alena Šrámková. Na kolik dům klienta vyšel celkem, neví. „Řadu materiálů si zajišťoval sám. Náš předběžný rozpočet z roku 1999 byl asi na čtyři miliony korun stavebního nákladu. Jeho dnešní cena je jistě značně vyšší,“ dodává architektka.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.