Africká chlouba: Viktoriiny vodopády

UVNITŘ GRAFIKA. Tolik se o nich napsalo, a přesto miliony turistů ročně zůstávají stát v němém úžasu. Sám objevitel, anglický cestovatel Livingstone, prohlásil: „Na tak nádhernou podívanou se musejí i andělé z nebe dívat omámeně."

Hluboko v jižní Africe opouští řeka Zambezi bažiny a vydává se východním směrem  na dlouhou cestu k Indickému oceánu. V polovině své cesty najednou padá do stometrové hloubky a vytváří tak největší soustavu padající vody na světě. Ze šířky více než 1700 metrů se řítí voda do úzkého, 120 metrů hlubokého kaňonu. Toto unikátní dílo mocné přírody pomáhal prozkoumat i český cestovatel Emil Holub, který posléze zhotovil i první mapu této oblasti.

Vodopády leží přímo na hranici mezi Zambií a Zimbabwe a proto se můžete  rozhodnout, ze které země je navštívíte. Ze Zimbabwe se návštěvníku naskytne široký pohled na celé vodopády a je odtud výhled na stálou duhu. Ze strany od Zambie se můžete pomalu spouštět až k padající vodě. Vidět obrovské padající masy vody ze vzdálenosti pouhých 30 m, vnímat z bezprostřední blízkosti ohromující hukot a burácení vody je hlubokým zážitkem na celý život.

Doporučujeme vám i pohled na vodopády z paluby vrtulníku. Pro turisty je to vrcholný zážitek, pro místní zase dobrý byznys. 20minutový let vás přijde přibližně na 100 dolarů. Říká se, že let vrtulníkem nad Viktoriiny vodopády by neměl vynechat žádný návštěvník Afriky, který se dostane jižně od rovníku. Hluboký kaňon můžete překročit také po impozantním mostě (Knife Edge), který řeku Zambezi překlenuje. Stojíte nad 100 metrovou propastí, do které padají tuny vody a přestože se vrátíte promočeni, jako byste prošli sprchou, dostane se vám zvláštního a neopakovatelného pocitu.

Proč sprchou? V blízkosti vodopádu nevnímáte jen hukot padající vody, ale registrujete i vodní tříšť, která stoupá až do výšky půl kilometru. Řada návštěvníků si půjčuje za menší obnos od místních „šikovných podnikatelů" pláštěnky nebo deštníky, aby se vodní spršce vyhnula. Věřte, že to jsou zcela zbytečně vyhozené peníze. Drobné kapičky se na vás totiž ženou ze všech stran. Z výšky, z boku a hlavně zespodu, mokří budete stejně.

Nevidět však Viktoriiny vodopády je jako nejít v Paříži k Eiffelovce. Celá oblast je dnes obehnána drátěným plotem a území je chráněno strážci stejnojmenného národního parku. Při každém vstupu je nutné zaplatit jednorázové vstupné, které činí v Zimbabwe pro cizince 10 USD, v Zambii 5 USD na osobu. Vodopády jsou chráněny nejenom jako národní park, ale také v rámci světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Určitě nshimu, což je národní jídlo. Jde o kaši, uvařenou z kukuřičné mouky (zásadně z bílé kukuřice) a domorodci ji jedí dvakrát denně. Každý den k obědu a k večeři, někdo dokonce i k snídani. Nshima se jí zásadně rukama. Na talíř si dáte kousek, z něho pak ulamujete a tvarujete kuličku. Do kuličky uděláte důlek a do něj nabíráte zeleninu nebo maso.

Až se jednou vydáte Viktoriiny vodopády navštívit, tak mám pro vás jeden tip. Přímo nad nimi se můžete koupat a přitom se dívat dolů do rokle kam voda padá. Nevěříte? Nachází se zde uměle vytvořen bazén, zvaný Ďáblův. Pod vámi je hloubka 108 metrů a to prý je ten správný adrenalin. Ti nejodvážnější se dokonce nahýbají až nad samotnou propast. Když na to budete mít nervy, tak vás sem za pět dolarů klidně pustí.

Foto: Profimédia