Ceauseskovo hnízdo

Dvoumilionová Bukurešť je přeplněná automobily podobně jako Istanbul, Paříž nebo Praha. Bukurešťští řidiči troubí méně často než istanbulští, ale více než pražští. Vzduch je cítit zplodinami bezkatalyzátorových motorů. Mezi všemi evropskými značkami má poměrně husté zastoupení česká škodovka. V každém štrúdlu u křižovatky lze spatřit fabii či octavii. Občané střední generace vypadají naštvaně, ženy navíc utrápeně. Starší lidé mají tváře bez výrazu, mladí působí bezstarostně.

V autech i hlavách jim duní techno music v celoevropské tepové frekvenci. Bukurešť je dvakrát větší než Praha, ale mnohokrát šedivější. Na stavebních lešeních kolem velkých domů visí sice rozlehlé a jásavé reklamy nadnárodních firem, ale dojem šedivosti a ušmudlanosti svou parádou napravují jenom málo.

Šest tisíc místností

Největší rumunské město protínají všemi směry prostorné bulváry. Na konci Bulevardul Unirii, jenž je jedním z paprskovitě se rozbíhajících z Piata Unirii, se naparuje Palatul Parlamentului čili Palác parlamentu. Rumuni se pyšní, že je po americkém Pentagonu druhou největší budovou na světě. Už se ale moc nechlubí, že je památkou na Nicolae Ceauseska, bolševického diktátora vládnoucího Rumunsku dvaadvacet let (1967 až 1989).

V osmdesátých letech rozkázal zbourat část historického centra města, odklidit horu Spirei a místo ní postavit nabubřelý vládní palác. Má čtyři podzemní a dvanáct nadzemních pater, jedenadvacet křídel a šest tisíc místností. Vnitřní rozloha činí 265 tisíc čtverečních metrů a celý komplex s přilehlými budovami a parkem zabírá 508 tisíc čtverečních metrů. Řemeslníci začali Palatul Parlamentului stavět v roce 1984 a skončili o pět let později. Přestože je dodnes nazýván Ceauseskovým palácem, iniciátor jeho vybudování si ho moc neužil, neboť v roce dostavby byl svržen z prezidentského stolce a v prosinci 1989 odsouzen a popraven spolu s manželkou.

Vznikem, osudem a především nepraktickou mohutností požívá Palatul Parlamentului světového věhlasu a provokuje zvědavost poutníků. Veřejný vstup do komplexu je z boku, jakoby z ústraní, přesněji z Bulevardul Natiunile Unite za cenu nikterak lidovou. Výběrčí v kase požaduje 20 lei, příplatek pět lei za cizojazyčný komentář a dalších 30 lei za fotoaparát, který se mi nepřehlédnutelně pohupoval na hrudi. Sečteno rumunsky 55 lei a poděleno evropsky to dává bratru 15 eur. Nekoukněte se dovnitř za ty peníze...

Každého návštěvníka uniformovaná ochranka prověří moderní technikou jako na letišti. Průvodní slovo je na výběr v rumunštině, francouzštině či angličtině. Doporučuji vybrat si anglicky hovořící průvodkyni. Kdo vyžaduje rumunský nebo francouzský komentář, musí trpělivě vyčkat, až se sejde dostatečný počet zájemců.

Průvodkyně skupinu zvědavců protáhne dvěma schodišti, několika chodbami a deseti sály přibližně za jednu hodinu. Všude kolem je beton a mramor, pod nohama kilometry koberců. Obrazy na stěnách a busty osobností rumunské historie se v obrovském prostoru ztrácejí. Všechny veřejně přístupné interiéry působí nesmyslnou až nelidskou rozlehlostí depresivně. Jestliže jedna z novinářských zásad praví, že na reportážní fotografii nemá nikdy chybět člověk, tak atmosféru Ceauseskova orlího hyperhnízda právě naopak nejlépe vystihují snímky bez lidí. Ti jako by sem nepatřili, jako by pro ně Palatul Parlamentului nebyl vůbec budován. Na nelichotivém dojmu nic nemění informace, že se v něm konají jednání, přednášky či sympozia, že vládní úředníci v něm úřadují a chodbami přecházejí, čehož si turisté mohou sem tam i všimnout. Zvídavým očím a objektivům se však nedostává architektonických a uměleckých artefaktů, čímž se šmajdání po chodbách dvacet let mladého Palatul Parlamentului výrazně odlišuje od prohlídky staletých gotických hradů či barokních zámků.

Poučné memento

Největší barák v Evropě nevzbuzuje žádné příjemné emoce. Ať jste uvnitř, nebo stojíte před ním, vůbec možná nepocítíte úžas ani obdiv. Avšak za návštěvu tato megalomanská stavba přece stojí. Pomáhá totiž utvrdit v mínění, že Ceaus,eskovi podobné zrůdy by nikde a nikdy neměly dostávat šanci. Což -Česko samozřejmě nevyjímaje -platí nejen o Rumunsku.

* * *

TURISTICKÉ INFORMACE

Pro turisty je Palác parlamentu otevřen denně od 10 do 16 hodin, vyjma dny, kdy zde probíhá nějaká konference. Během asi 45minutové prohlídky vás průvodkyně provedou asi deseti největšími či nejzajímavějšími sály a umožní vstoupit na balkon, ze kterého diktátor Ceaus,escu pronášel své projevy. U pokladny si je možné objednat výklad rumunsky, anglicky či francouzsky. Za použití fotoaparátu či kamery je třeba zaplatit zvláštní příspěvek. Vzhledem k tomu, že v paláci dnes sídlí významné instituce, je třeba při vstupu do paláce počítat s bezpečnostní prohlídkou.

Palác má 21 křídel, dvanáct nadzemních a čtyři podzemní patra, v nichž je celkem šest tisíc místností, včetně stovek kanceláří, desítek přijímacích salonků a konferenčních sálů určených pro konání vědeckých, politických a kulturních setkání.

Základní vstupné do paláce je 20 nových lei, příplatek za cizojazyčnou průvodkyni 5 nových lei, příplatek za fotoaparát či kameru 30 nových lei.

Důležitá měnová poznámka. Letos 1. července rumunská banka škrtla čtyři inflační nuly u původní rumunské měny. Ve druhém pololetí roku 2006 platí staré i nové lei. Od počátku roku 2007 budou v Rumunsku platit už jenom nové lei a staré lei bude možné směnit jen v centrální bance nebo u autorizovaných finančních institucí. Oficiální kurs je 3,5 lei za jedno euro (35 000 starých lei). 1000 nových lei je 8400 českých korun.

Foto: Profimedia, František Stýblo 

Autor: Jan Fidler