Enschede, město s asi 150 tisíci obyvateli na východě Nizozemska, několik kilometrů od hranic s Německem se neslavně proslavilo především výbuchem továrny na ohňostroje a petardy v roce 2000. Tehdy za dodnes nevyjasněných okolností vznikl v objektu požár, který zapříčinil několik explozí, které měly na svědomí 23 životů, více než tisíc zraněných a zničení zhruba 400 domovů. Dodnes místo incidentu připomíná díra v zemi.
Pokud se rozhodnete žít v Enschede, první rada, kterou od místních dostanete, je: "Sežeň si kolo." Na kole tu jezdí každý. Děti, manažeři v oblecích, důchodci... A to za každého počasí. Teploty musí klesnout hodně hluboko, vítr musí lámat stromy a déšť zaplavovat přilehlé vesnice, abyste na silnicích neuviděli nějakého cyklistu. Je jedno jestli si pořídíte značkové horské kolo se sto třinácti různými převody či rozvrzaný vehikl po babičce, který vám někdo věnuje za basu heinekenů. Na ulicích potkáte kola všech druhů a stavů. Spousta místních preferuje levné osobité modely před těmi moderními. Enschede a jeho okolí je naprosto ploché. Dokonale. I bezvýznamné výjimky jsou pouze uměle vytvořené anomálie. To je jeden z důvodů, proč je kolo pro místní ten nejlepší dopravní prostředek. Dalším je struktura městské silniční dopravy. Ta je vystavěna tak, aby automobily neomezovaly cyklisty. Bicykly, malé motocykly a v Enschede velmi oblíbené skútry pro seniory mají vyhrazený vlastní pruh. K tomu patří vlastní semafory, větší bezpečí a pocit, že na kole budete vždycky všude nejrychleji. Trochu tím trpí chodci, Enschede rozhodně není město pro dlouhé, rozjímavé procházky.
Poté, co kolo zakoupíte (basa piva Heineken vyjde v supermarketu v přepočtu ani ne na pět set korun), vás cesta do práce, školy či na zápas nic nestojí. Alternativou je na naše poměry drahá městská doprava ve formě autobusů. Transport z jedné části města na druhou vás s přestupem může vyjít v přepočtu až na sto korun. Cesta zpátky je za dalších sto. Další nevýhodou autobusů je, že podobná trasa může být delší a časově náročnější, než když ji absolvujete na kole. Zajímavostí je, že ve městě fungovala před časem i tramvajová linka. Koleje a zástavba stále leží pod asfaltem a podle vedení města jsou při případném opětovném zavedení tramvají připraveny k využití. Kromě výše zmíněných výhod jízdy na kole nesmím opomenout krásný pocit, který z ní máte. Protože nehrozí únavné šlapání do kopců (které tady, jak jsem zmínil, kompletně absentují), čeká vás slastné kochání se městem či přírodou na čerstvém vzduchu společně s příjemným pohybem.
Nizozemština není třeba
Skoro každý obyvatel Enschede ovládá alespoň základy angličtiny. Anglicky se tak domluvíte prakticky s kýmkoliv, nemusíte tedy biflovat nizozemštinu. Snad jedinou výjimkou jsou rodinné restaurace a fastfoody přistěhovalců z Číny nebo Turecka. Nizozemci jsou zvyklí jíst teplé jídlo obvykle jenom večer, a to společně s obecně dražšími cenami znamená, že místní restaurace jsou na naše poměry opravdu drahé. Proto jsou fastfoody vítanou alternativou pro ty, kterým k obědu nestačí studený sendvič z domova.
V Enschede jsou tři vysoké školy. Technická Universiteit Twente, široce zaměřená Univerzita Saxion a pobočka akademie výtvarného umění ArtEZ nazvaná AKI. Avšak mimo kampus přítomnost tří univerzit stěží pocítíte. Většina místních podniků je zaměřena spíše na turisty a mladí lidé nemají ve městě moc vyžití. Výjimkou je podnik Tankstation, který s podivem otvírá pouze v úterky a čtvrtky. S tím, že pouze čtvrteční večery nabízejí zábavu v podobě živých vystoupení kapel nebo jamů přístupných pro všechny. Celá první část budovy u vchodu je zřízena jako galerie pro místní umělce. Tankstation nabízí také prostor pro všechny knihy, oblečení a věci, které již nepotřebujete, ale které by se mohly ještě někomu hodit. Takže si během pauzy mezi písničkami můžete s pivem v ruce vybrat staronový model do vašeho šatníku nebo oživit domácí knihovnu... třeba o Dostojevského. A máte-li hlad, můžete si zakoupit zdravé večerní menu nebo si vzít některé nabízené potraviny, jako jsou chleby a toasty domů.
Tankstation funguje i jako dobrovolnická skupina, která pomáhá lidem v nouzi a zároveň nabízí lidem prostor k realizaci a zábavě. Dalším světlým bodem místní kultury byl nezávislý prostor The Loch. Ten bohužel - a příznačně pro kulturu v tomto městě - po šesti letech fungování na konci zimy zanikl. Bylo to útočiště pro alternativní umělce širokého spektra, probíhaly tu výstavy, instalace a koncerty. Na akci s názvem "The Loch je sakra mrtvej" zahrály i kapely z Německa nebo Belgie. Rozloučit se s tímto unikátním místem přijely stovky lidí z celé země a samotný večer patřil k ojedinělým zábleskům skutečně osobité kultury ve městě. V centru se ještě nachází kino a divadlo Concordia a v sousedním městečku Hengelo funguje punkový klub Inccocent.
Marihuanový smog
Celé město je zahlceno cofeeshopy. Jejich hlavním byznys plánem není ovšem prodej kávy, jak by název naznačoval. Probíhá zde především obchod s drogami. V Nizozemsku je legální prodej a užívání marihuany. To však neznamená, že by celá země kouřila jednoho jointa za druhým. Právě pro kouření a prodej jsou vyhrazeny zmíněné coffeeshopy. Pokud jste navštívili jeden, jako byste byli ve všech. Marihuanový smog zaplňuje celý prostor a stejně tak i hlasitá otravná taneční hudba a na stěnách visí televize, které přenášejí přímé přenosy z nizozemské fotbalové ligy. Mezi osazenstvem najdete vedle rozjuchaných skupinek i samotáře se sluchátky na uších, kteří tu zabíjejí čas. Pro zajímavost, cena se tu v přepočtu pohybuje kolem 250 korun za gram.
Tyhle coffeeshopy mají nejblíže k hospodám a barům, kde se setkávají mladí lidé nad několika půllitry piva, jak jsme zvyklí u nás. Pivo v místních restauracích je drahé: malé pivo je tu zhruba za 62 korun, velké stojí dvojnásobek. Navíc všechny podniky zavírají na naše poměry brzo. Nonstopy či jiné podniky, kde se můžete takzvaně dodělat, tady nenajdete. Pokud toužíte po klasické hospodě na český způsob, jedinou možností je nasednout na kolo a zajet si za hranice do několik kilometrů vzdáleného německého městečka Gronau, kde mají zažitou pivní kulturu skoro v takové podobě, jak ji známe u nás.
