Do srdce Českého ráje

Dnešní výlet nás povede do místa zrodu Českého ráje. Tomuto kraji se tak neříkalo odjakživa. Zásluhu na tom mají maličké lázně Sedmihorky a česká společenská a umělecká smetánka v čele s Janem Nerudou. Ti totiž někdy v 70. letech 19. století tehdy velmi populární lázně rádi navštěvovali a tak se jim zde líbilo, že tohle reklamně geniální pojmenování vymysleli.

Lázně Sedmihorky leží asi 4 kilometrů jihovýchodně od Turnova a dojet se do nich dá po železnici. Od nádraží je to kousek cesty, ale hned u nádraží se můžete posilnit v milé hospůdce.

Lázně z ovčína a myslivny

Lázně založil v roce 1841 tehdy městský lékař v Turnově, MUDr. Antonín Vincenc Šlechta, pozdější rytíř ze Sedmihorek. Dlouho hledal pro jejich založení to pravé místo a nakonec získal přízeň tehdejšího majitele zámku na Hrubé Skále, Aloise Lexy, rytíře z Aehrentalu, který mu dovolil vybrat si na jeho pozemcích místo podle vlastní volby, a i poté lázně všestranně podporoval. Šlechta zvolil lokalitu ve wartenbertském polesí přímo pod Hrubou Skálou, která kromě krásné přírody oplývala i bohatstvím minerálních pramenů a byla navíc i snadno přístupná. Přestavěl zdejší ovčín a myslivnu na lázeňské objekty a lázně pojmenoval Bad Wartenberk.

Tento zřejmě nejstarší vodoléčebný ústav v Čechách (tedy ústav určený pro léčbu studenou vodou po vzoru Vincence Priessnitze, zakladatele Lázní Jeseník - 1832) začal svou první sezonu s pouhými sedmi lázeňskými hosty, ale obliba lázní rychle stoupala.

Zvláště po roce 1850 se pobyt zde stal přímo módní záležitostí. To již byla také doba, kdy silně vzrůstalo české národní uvědomění a lázně byly přejmenovány na Sedmihorky, neboť prý zdejší prameny jsou napájeny ze sedmi okolních vršků. Ubytovací kapacita byla tehdy asi 400 hostů a z hlediska zhýčkaného turisty počátku 21. století si vůbec nedovedu představit, kam se vešli.

Nerudova Zuzana v lázni

Kromě léčby studenou vodou, pitných kůr a elektroléčby se zde léčilo též vegetariánskou stravou a kozím mlékem. Indikace byla široká: od bledničky přes nemoci pohybového aparátu, otylost a astma až po morfinismus, alkoholismus, hysterii a trudnomyslnost.

No, tu trudnomyslnost zde možná léčili všelijak - dochoval se obrázek nakreslený budoucím hercem Národního divadla Fr. Kolárem, na němž spatříme karikaturu již starého Jana Nerudy, kterak schován za stromem pozoruje koupající se dívku - tedy při nectnosti přímo biblické, jak nám dokazuje příběh o Zuzaně v lázni.

Doktor Šlechta, milý, všemi oblíbený a vážený člověk, zasvětil lázním svůj celý život. V průběhu jeho působení (zemřel roku 1886) zde vznikl lázeňský areál se šesti kamennými a pěti dřevěnými domky a dřevěnou kolonádou. K nejoblíbenějším pramenům patří Janský pramen (přímo na kolonádě), Aloisův pramen a Antonínův pramen (který se mně osobně zdá nejchutnější). Pramenů je tu ale více.

Na začátku 20. století vznikla nová lázeňská budova, vybavená nejen nejmodernějšími vodoléčebnými zařízeními, ale též zařízeními pro elektroléčbu. Poté však obliba lázní upadala a po roce 1945 se lázně změnili na turistické letovisko a tak je tomu vesměs dodnes. Zbořeny byly některé lázeňské stavby a ani lázeňský park již není, co prý býval. Ale stejně je zde krásně, byť poměrně draho, a proto je dobré se při hledání noclehu a občerstvení neorientovat pouze na bývalé lázně, ale i na okolí.

Na Hrubou Skálu a do amerického lesa

Okolí je překrásné - zdravé lesy a hruboskalské skalní město s řadou stezek a vyhlídek. V těsné blízkosti se nachází jako působivá krajinná dominanta na vysokém pískovcovém suku romanticky upravený zámek Hrubá Skála, přístupný ze Sedmihorek úzkou a hlubokou skalní průrvou. Původně to byl gotický hrad, založený někdy před rokem 1353 Hynkem z Valdštejna, renesančně přestavěný Smiřickými ze Smiřic, barokně upravený opět za Valdštejnů a po polovině 19. století romanticky přestavěný. Za vlády Jiřího z Poděbrad byl hrad dobyt královským vojskem, protože jeho tehdejší majitel, Jan Jiří z Házmburka, patřil jako stoupenec Jednoty Strakonické mezi královy odpůrce. Podle Královédvorského rukopisu byli pod hradem za vlády Přemysla I. Otakara poraženi Sasové, což připomíná mohutný obraz Mikoláše Alše Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou, umístěný v Muzeu Českého ráje v Turnově.

Zámek je přístupný po kamenném mostě, zdobeném barokními sochami. Dnes slouží jako ubytovací zařízení, přístupná však obvykle bývá jeho vyhlídková věž s nádherným dalekým rozhledem na Český ráj a nově také expozice o středověku. Navštívit lze i zámeckou restauraci - tedy pokud nedáte přednost stejně hezké v hotelu Štekl v předhradí. Tam najdeme i novogotický kostel.

Pěknou procházkou kolem řady skalních vyhlídek přijdeme k arboretu Bukovina - Hrubá Skála. Roste zde 35 druhů cizokrajných dřevin, převážně ze Severní Ameriky, a řada dalších zejména domácích druhů dřevin. Arboretum bylo založeno v letech 1860-1862 hruboskalskými Aerenthaly a v současnosti se specializuje zejména na sbírku jedlí. Je poněkud zanedbané, ale možná o to divočeji působící.

Sochařská galerie pod širým nebem

Ještě o něco dál u vsi Kacanovy můžeme navštívit jednu raritu, a to Kopitzův statek - někdejší rychta zaniklé vsi Vrchy. Půvabná usedlost je dochována téměř v původní podobě a je tvořena patrovým roubeným domem turnovského typu z konce 18. století a hospodářským zázemím.

V rokli pod usedlostí se nachází galerie pískovcových soch a reliéfů, vytesaných do okolních skal a skalek, které od roku 1940 až do své smrti vytvořil majitel usedlosti, sochař samouk Vojtěch Kopic (* 1909; † 1978).

Jsou zde zobrazeny převážně výjevy z českých dějin, zvířecí motivy, ale i náměty autobiografické.

Procházkou odtud můžeme dojít na nedaleký hrad Valdštejn a odtud skalním městem zpátky do Sedmihorek. Ale na Valdštejn se podíváme až jindy, v souvislosti s nahlédnutím do Turnova.

Foto: Vladislav Dudák, Profimedia (2x)