Lokálové, expatrioti a vy

Vztah místních obyvatel k cestujícím backpackerům je v podstatě velmi jednoduchý. S batohy na zádech, salátovým vydáním Lonely Planet v ruce a etnickými korálky na krku jsou pro ně buď podivíni, nebo podivíni, na kterých se dá vydělat. Což jim budiž vrchovatě přáno.

Vztah backpackerů k „lokálům“ je rozhodně pestřejší. Osciluje mezi zbožštěním a odsudkem v závislosti na politicko-geografické charakteristice země, ze které ten který backpacker pochází. Čím západněji jste se narodili, tím větší naděje je, že životní styl místních označíte za přirozený, ne překonaný, jejich náhled na svět za nezkažený, a ne za primitivní a že jejich životní tempo pro vás bude „relaxované“ a že si ho tedy nespojíte s chcíplými psy a podobnou havětí.

Fakt je, že podřadit je nutné. Když hned po příjezdu dokážete přehodit psychologickou šaltpáku z pětky na dvojku, ušetříte si spoustu zbytečných a hlavně absolutně neřešitelných scén, v nichž bude kromě vás figurovat restaurace, autobusový terminál nebo recepce, očekávaná akce místních a tikající hodiny.

Jinak dvojka je samozřejmě maximální rychlost – jedničkou nic nezkazíte, a někam vás doveze i zpátečka.

Lokální přátelství

V tomto seriálu jsem už mluvila o lehkosti, s kterou mezi backackery vznikají přátelské
a milostné vztahy. S batohem na zádech jste všichni na stejné lodi, zatímco domorodé moře okolo je plné otazníků. Ten chlápek z recepce – chce si se mnou opravdu povídat, nebo mu jen připadá neslušné zapnout televizi? Ten majitel hospody na rohu, kam už třetí den chodím na večeři, vážně ho zajímá, co jsem zač, nebo si jenom dobře odhadnul, že mu ještě dám slušně vydělat? Ta pěkná slečna včera z diskotéky, dala mi číslo vážně proto, že jsem ji zaujal, nebo je to jenom hra a já si na dnešek domluvil normální rande s prostitutkou? A co když to ani není prostitutka, ale – prostitut?

No vážně, jak dokazují četné případy zděšených cizinců, kteří po protančené noci až na hotelu zjistili, že ona je on, v místních je po čertech těžké se vyznat. Zvlášť v Asii, kde se nade vše cení dekorum, se někdy nedá odhadnout, jestli ten neutrální úsměv vyjadřuje souhlas, nebo odpor.

Podezřelí cucáci

Obyvatel bývalého východního bloku jim jako starý praktik do značné míry rozumí. Nespravedlivé a podezřelé je, že ti cestující cucáci mají peníze a my ne, a když už je ti cizinci mají, proč je proboha vyhazují na cestách? To si na tom Západě (myšleno všechno od Nového Zélandu po Kanadu, kde v domech teče pitná voda a nejí se hůlkami) neváží peněz? Ještě si představte, že cestujete v páru, ale nejste manželé, nebo že jedete jako samotná žena. To obyvateli rozvojové země okolnostmi vnucený rozhled i sdílená morálka prostě nedovolí pochopit.

K cizinci se tak chovají přátelsky, ale ostražitě – a to i když vás pozvou jen tak na ulici na čaj nebo si s vámi začnou povídat během čekání na autobus. Vzhledem k jejich početní převaze jste náhle vy ta exotika. Což vám budiž svrchovatě přáno.

Vaše šance na navázání opravdového přátelství s lokálem ale rozhodně nejsou ztracené! Ideálně se skamaráděte s expatriotem.

Jednou nohou tam, druhou tady

Z angličtiny pocházející výraz expatriot označuje člověka, kterého buď svobodná volba, nebo okolnosti donutily opustit rodnou zemi a který se po nějaké době rozhodl vrátit. Protože ve velké většině případů strávil čas „venku“ v zemích, které vyhovují definici Západu zmíněné o odstavec výše, vrací se domů vybaven penězi a angličtinou. A jistým melancholickým steskem, že je sice zpátky doma, ale že zase tak úplně doma už taky není.

Surfující mezi dvěma světy, expatrioti tak přirozeně tíhnou k cizincům. Často provozují bary a restaurace, vlastní hotýlky, vedou cestovku, dělají průvodce nebo se jen tak ochomýtají v místech, kam kromě turistů lokálova noha nepáchne. Málokdy vás podvedou, málokdy zbytečně nadsadí ceny. Místní prostředí vám ukážou s hrdostí a sami od sebe, protože se prostě chtějí pochlubit tím, co mají rádi, lidem, které mají rádi. Skamarádit se s expatriotem je tak pro backpackera jako nalézt zlatou minci. Na večeři u jeho rodiny nebo v karaoke baru, který neviděl bílou tvář, vám zase jednou dojde, že ze všech cest jsou stejně nejzajímavější lidi.

Foto: archiv