Celou noc jsem doslova probděl na letišti v Oslu, protože - jak už jsem psal v předchozí zprávě - na poslední chvíli mi změnili odlet z Prahy a tím pádem mi další spoje příliš nenavazovaly.
Let z Osla měl mezipřistání v Tromso a tam se to konečně stalo. Náš tým se poprvé sešel! Doposud jsme komunikovali jenom přes e-mail, tak to byl hezký pocit mluvit spolu tváří v tvář a vědět, že to, co jsme tak dlouho připravovali, se opravdu začíná uskutečňovat.
Eric, Matt a Colin za sebou také měli noc na letišti, a to v Tromso. Bohužel mě hned na úvod potkal nepříjemný malér. Kamera, která měla zachytit okamžiky z celé expedice pro připravovaný dokument, z ničeho nic odmítla spolupracovat, a tak se bojím, že radostné setkání v dokumentu tentokrát nebude.
Nějaké záznamy snad přece jen pořídíme. Matt má naštěstí kameru také, a tak budeme točit spolu na mé kazety. Jako by nestačila smůla s kamerou, objevil se na letišti v Longyearu další problém - Erikovi z Austrálie nepřiletěl jeden batoh.
Z letiště jsme se jeli ubytovat a hned poté se vrhli do skladu, kde má Eric celoročně uloženou veškerou polárnickou výbavu, a začali si připravovat výstroj na nadcházející dny.
Večer nás ještě čeká porada, kde se doladí poslední detaily. Bohužel podle našich posledních informací není ani jeden z fjordů, které máme přecházet, zamrzlý. To znamená, že budeme muset hodně obcházet. Jinak dobrá zpráva je, že sněhu je tady dost a mrzne. Zítra nás ještě čeká vyřizování formalit. Musíme navštívit guvernéra, abychom získali všechna potřebná povolení, a pak už se jen můžem těšit na sníh, led a mráz.Foto: archiv autora
Kilometry pochodu Václava Sůry na stavbu školy v indickém Himaláji si můžete koupit na www.vaseksura.com/nyalesund/projekt-surya.html
www.vaseksura.com/
