Skála pro snílky - Gibraltar

Zkuste se při cestě do Gibraltaru odpoutat od ruchu kolem sebe a přenést se do doby před miliony let. Tehdy obrovské množství lastur mrtvých živočichů napadalo na mořské dno, kde po mnoha a mnoha letech vytvořily vápencový masiv. A když se africký kontinent srazil s Evropou, byl tento masiv vytlačen na povrch ve tvaru takzvané Skály, jak ho známe nyní.

Blízkost obou kontinentů si plně uvědomíte na vrcholu, když pozorujete migrující ptáky, převážně čápy a dravce. A můžete si přitom připadat jako na palubě velké ztroskotané lodi, které uvízla na nejjižnějším cípu Španělska.

Pro Řeky a Římany bylo tento pět kilometrů dlouhý, 1,6 kilometru široký a přes čtyři sta metrů vysoký ostrov jedním z Herkulových sloupů, vyznačujících okraj jim známého světa. Druhý sloup byl na protilehlém marockém břehu.

Jméno po arabském vojevůdci

Nálezy v četných jeskyních přinášejí důkazy o životě člověka z období před 120 tisíci lety. V roce 1848 byla na Gibraltaru objevena lebka neadertálce ještě před slavnějším "prvním" objevem téhož druhu v německém Neanderském údolí, a možná poslední neandrtálci přežívali v jeskynním systému kolem Gibraltaru zřejmě ještě před 24 000 lety.

V roce 711 u skály přistál arabský vojevůdce Tárik Ibn Zijád. Místo bylo po něm pojmenováno Džebel Tárik (Tárikova skála), z čehož vznikl dnešní název Gibraltar.

Po 400 letech maurské vlády, následném vlivu Kastilců, opět Maurů a opět Španělů předali po vojenském obsazení roku 1713 Španělé Gibraltar Británii a ti zde vybudovali námořní základnu. Místo tím získalo vytoužený klid a mír, a to přesto že tu v čase bitvy u Trafalgaru měla hlavní stan posádka admirála Nelsona.

Gibraltar dneška je kombinace arabské, španělská a anglické architektury a koktejl krve anglické, janovské, španělské portugalské a židovské. Místo je výsostným územím Britského království a i když Španělsko nabízí jeho obyvatelům statut autonomní oblasti, většina je proti jakékoliv změně. Možná mají stále ještě na paměti, jak citlivým místem ve vztazích mezi oběma státy byl za vlády generála Franka - hranice do Španělska byla v letech 1967 až 1982, resp.1985 uzavřena.

Město bez ukazatelů

Je jedno, jaký druh dopravy na Gibraltar zvolíte, vždy je v tom kousek dobrodružství. Pokud zvolíte dopravu leteckou, čeká vás přistání uprostřed města. Na obou stranách poměrně krátké ranveje jsou závory pro auta a pěší, doplněné upozorněním: Při průchodu tímto územím neodhazujte prosím odpadky, mohli byste ohrozit letecký provoz.

Při dopravě po zemi ze Španělska se připravte na detektivní dohledání, protože patrně z důvodů trvání na své anglické autonomii nepotkáte nikde na silnici ukazatel na Gibraltar. Takže nezbývá, než si zapamatovat jméno posledního města na španělské straně - La Línea de la Concepción.

Pro samotné objevování Gibraltaru je možno zvolit dva způsoby cestování - buď pěšky, což je s ohledem na jeho rozlohu velice příjemné, nebo místním autobusem, čímž eliminujete boj s převýšením. Celé území je sjízdné i autem, ale s ohledem na omezené možnosti parkování je tento způsob nepraktický.

Tepnou spodní části města je pěší zóna Main Street, která má výrazně britský vzhled, je lemovaná typickými puby s anglickými jídly a britskými obchody, jakou jsou Marks&Spencer, The Body Shop nebo Mothercare. Vše doplňují obchůdky plné alkoholu a cigaret, častý cíl místních návštěvníků. Na celém území Gibraltaru se prodává zboží bezcelně. Na nejjižnějším cípu Gibraltaru zvaném Europa Point byla po záboru Španěly v roce 1462 přestavěna starobylá mešita na katolickou kapli Panny Marie Evropy. Od roku 1997 jí dělá společnost obrovská mešita.

Opičí Skála

Horní část dominantního skalního útvaru je z větší části přírodní rezervací. Turisticky nejpopulárnější jsou jeho opičí obyvatelé, kteří se stali symbolem Gibraltaru. Jedná se o makaky bezocasé, kteří sem byli dovezeni pravděpodobně ze severní Afriky a traduje se, že z místa zmizí, až z Gibraltaru odejdou Britové a jejich vláda.

Na vrchol skály se nejlépe dostanete lanovkou. Z horní části lanovky je za dobrého počasí vidět nedaleké Maroko a jako perlička největší ze starých zařízení na zadržování dešťové vody. Dneska je nicméně nahrazeno odsolovacím přístrojem.

Dalším magnetem Skály je jeskyně sv. Michaela (St. Michael´s Cave), v níž kdysi sídlili neolitičtí obyvatelé a za druhé světové války měla sloužit jako nemocnice. Dnes se využívá pro koncerty, balety a jiná přestavení. 

Co ovšem na Skále nezapomenete, jsou Tunely velkého obléhání (Great Siege Tunnels), vytvořené jako neuvěřitelný obranný systém při obléhání v letech 1779 - 83. Celková délka těchto tunelů se odhaduje na 70 kilometrů a pouze jejich malá část je přístupná. Pokud se vydáte na Skálu pěšky, jediná přístupová cesta je skrz Věž věrnosti (Tower of Homage). Je to poslední zbytek muslimského opevnění, které vzniklo na počátku čtrnáctého století a jeho část je stále využívaná jako vězení. 

A pokud vás cestování či vysedávání v pubech unaví, tak se vydejte na vyjížďku za delfíny. V okolí Gibraltaru se jich vyskytuje velké  množství, a tak denně po celý rok vyjíždí lodě na jejich pozorování. Vyjížďka trvá tři hodiny a stojí kolem 900 korun.

Foto: Jiří Suttner, Profimedia