Vrchotovy Janovice Sidonie Nádherné

Nádherné a na jaře ještě nádhernější jsou Vrchotovy Janovice, městys v pestré krajině Středočeské pahorkatiny nedaleko Votic a východně od Sedlčan na lokálce Sedlčany - Olbramovice. Mohou nám posloužit i jako vstupní brána do nádherného, ale stále málo známého kraje jihu středních Čech.

Janovice čí?

Název městysu vznikl postupně a odráží zdejší majetkové změny. Nejdříve to byly Janovice (první písemná zmínka 1224), patřící spolu s vodní tvrzí pánům z Janovic. Ve vsi tehdy již stál románský kostel sv. Martina, přestavěný na počátku 14. století.

Asi od počátku 14. století panství patřilo Vrchotům z Vrchotic (ves Vrchotice leží jižně od Prčic). Střídali se zde i další majitelé, ale jméno Vrchotovy Janovice už zůstalo. Významní jsou zejména páni z Říčan, za nichž byla tvrz kolem roku 1600 rozšířena a přestavěna na renesanční zámek, v baroku upravovaný a pozdně barokně přestavěný po polovině 18. století pány z Vrtby. V roce 1807 získali panství Vratislavové z Mitrovic a drželi je až do 70. let 19. století. Ti se také za přestavby v letech 1857-1858 zasloužili o dnešní romantickou novogotickou podobu zámku i sousedního hospodářského dvora.

Kdy přesně se Vrchotovy Janovice staly městečkem (městysem), není známo, ale je doloženo, že v 16. století měly právo hrdelní.

Nádherná paní Sidonie

Roku 1879 koupil zámek a velkostatek Karel Nádherný, rytíř z Borutína. Původně měšťanská rodina Nádherných získala šlechtický titul až v roce 1838 a do rytířského stavu byla povýšena roku 1865. Karel Nádherný měl se svou ženou Amélií Kleinovou z Wisenbergu tři děti - dva syny a dceru Sidonii. Právě ta se nejsilněji zapsala do dějin Vrchotových Janovic. Na svou dobu mimořádně vzdělaná, umělecky talentovaná a zcestovalá žena pečovala od roku 1895 o rodinný majetek a roku 1898 dosáhla povýšení své rodiny do stavu svobodných pánů.

Šlechtický dům se širokou svou branou
mi pěkně připadá i v smutné šedi.
Kočičí hlavy z dláždění hledí
A světla lamp se rozblikla stranou.
Na okno bílá holubice sklouzla,
jak nahlédnout by chtěla za záclonu.
Vlaštovčí hlasy slyšet zpod balkonu.
Toť chvíle závratná a plná kouzla.

Verše napsal v roce 1911 Rainer Maria Rilke, častý host zámku a především zámecké paní, Sidonie Nádherné.

Sidonie Nádherná, „múza umělců" (a mimochodem i vášnivá kuřačka a jedna z prvních žen v Čechách, která řídila automobil), zvala do Vrchotových Janovic řadu významných umělců. Hluboký platonický vztah měla Sidonie zejména s rakouským básníkem Reinerem Mariou Rilke a milenecký vztah s rakouským novinářem a dramatikem Karlem Krausem. Tento vztah byl pečlivě tajen s ohledem na rodinu a vyšel najevo až v 70. letech na základě vydání některých Krausových dopisů. Na zámku ale pobýval také například Karel Čapek, architekt Adolf Loos a Sidonii Nádhernou portrétoval Max Švabinský. Umělecké kruhy navštěvovala i při svých cestách a například v Paříži se poznala se sochařem Augustem Rodinem.

Zámek pro esesáky, pod zámkem koncentrák

V době 2. světové války byla rozsáhlá oblast Benešovska vyčleněna jako vojenský cvičný prostor SS, původně určený pro 20 000 vojáků. Obyvatelé odtud byli vystěhováváni a také občané Vrchotových Janovic museli své městečko opustit, jejich majetek byl vyvlastněn a zapsán do pozemkových knih jako majetek německého státu. Vystěhovat se musela i Sidonie a zámek zabrali „esesáci" pro své velitelství a kasárna. Ve Vrchotových Janovicích byl zřízen „výchovný tábor pro uprchlíky z pracovního totálního nasazení" v Německu, koncentrační tábor pro obyvatele s židovskými předky nebo příbuznými a byla zde také zřízena pobočka koncentračního tábora Flossenburg pro politické vězně. Mnozí z vězněných nepřežili a někteří z nich byli pohřbeni u zdi zámeckého parku.

Pohřeb zpožděný o 49 let

Po válce se vystěhovaní obyvatelé vrátili zpět do svých domovů a na zámek se vrátila i Sidonie Nádherná. Pro převážně německy mluvící majitelku (ale svůj deník si například psala anglicky) však byla již tehdy atmosféra nespravedlivě nevraživá a po roce 1948 její pronásledování vyvrcholilo. Roku 1949 byl zámek vyvlastněn a bylo jí zakázáno vstupovat i do jejího milovaného zámeckého parku. Nemocná Sidonie byla donucena k emigraci do Anglie, kde v roce 1950 zemřela. Její přání, aby byla pochována na rodinném hřbitově u zámeckého parku ve Vrchotových Janovicích, mohlo být splněno až po 49 letech, kdy sem byly její ostatky přeneseny.

Zámek za vlády komunismu chátral a byl různě využíván. Nejdříve zde pobývala armáda (československá i sovětská), později zde byl sklad textilu a ještě později depozitum okresního archivu. Před úplnou zkázou jej zachránilo na konci 50. let převedení pod správu Národního muzea. To se zasloužilo o jeho opravu a vytvoření expozice z vlastních sbírek (původního zařízení se zachovalo minimum). Teprve v roce 1987 byl opravený zámek, patřící nyní Národnímu muzeu v Praze, otevřen pro veřejnost.

Genius loci je zpět

Leccos se změnilo od doby, kdy v roce 1911 napsal Reiner Maria Rilke své verše, ale duch místa se sem navrátil.

Půvabný zámek s malým trojúhelným nádvořím, působivým schodištěm s barokními sochami Lazara Widmanna a interiéry s malířskou výzdobou Františka Theodora Dallingera stojí za prohlídku a zaujmou i expozice: Společnost v Čechách 19. století, Rilke, Kraus a Vrchotovy Janovice a České zvonařství s rozsáhlou sbírkou historických zvonů.

Nádherný je také krajinářský park, postupně komponovaný více než dvě stovky let a dotvářený kompozičně, ale i manuální prací Sidonie Nádherné.

Poetický park patří jistě k nejpůsobivějším v českých zemích. Kamenný stůl v parku byl oblíbeným místem Karla Krause, který na něm rád psal své verše, dramata a články.

Pro občerstvení slouží zámecká restaurace, umístěná v bývalém hospodářském zázemí zámku. Vrchotovy Janovice jsou prostě ideální pro malý rodinný výlet. A kdyby to bylo někomu málo, nedaleko leží ještě malá ves Rudoltice s řadou roubených staveb (domy, stodola, sýpka). I ta stojí za návštěvu.

Foto: Vladislav Dudák, Profimedia (1x)
Verše převzaty ze serveru Neviditelný pes