Přesnou levačkou poslal míč do sítě. A vzápětí radostí roztančil svou blonďatou patku i celý stadion U Nisy. Lukáš Pokorný vstřelil v 79. minutě jediný gól úvodního zápasu 4. předkola Evropské ligy mezi Libercem a Hajdukem Split (1:0). "Ale odveta ve Splitu bude úplně jiný zápas, tam na nás vletí," varuje dvaadvacetiletý zadák před chorvatským peklem, kde se čeká 35 tisíc fanoušků.
Na začátku sezony nenastupoval. Jeho post stopera obsadil zkušenější Ondřej Švejdík, jenž na severu Čech hostuje ze Sparty. Nyní už je ale Lukáš Pokorný pevným článkem liberecké obranné čtyřky, jejíž věkový průměr je necelých 23 let. "Kdyby mi někdo před měsícem řekl, že budu hrát a dám góla, tak tomu nevěřím," culí se.
Výhra 1:0 se před odvetou většinou považuje za ideální. Jste tedy spokojen s výsledkem?
Kdyby nám to řekli před zápasem, určitě to bereme všema deseti. Ale jsme teprve v poločase, ještě nás čeká hromada práce, protože oni jsou opravdu těžkým soupeřem. V odvetě jim pomůže atmosféra, požene je za vítězstvím.
Důležité je, že jste neinkasovali.
Ano, do toho zápasu jsme šli s tím, že chceme hlavně udržet čisté konto. Věděli jsme, že hráči Hajduku jsou nebezpeční po rychlých protiútocích. A to taky ukázali. Naštěstí svě šance neproměnili a my tak udrželi nulu vzadu.
Vy jste kovaným Liberečákem, odchovancem klubu, je ten gól pro vás o to cennější?
Je to pecka, Už se mi smějou, že dávám góly jen, když je potřebujeme. Doufám, že tohle bude postupový gól. Pak se mi bude po Liberci chodit moc dobře (usmívá se).
Jak se ta gólová akce vlastně seběhla?
Měli jsme nacvičený signál, který měl zakončovat střelou Šural. Ale bohudík to nevyšlo. Balon se odrazil ke mně, tak jsem se otočil, snažil se střelu klopit k zemi a naštěstí to tam spadlo.
Pro vás je to druhý gól za Liberec. Ten první jste dal loni Spartě a zařídil tak výhru 2:1. Kterého z nich si ceníte víc?
To vám řeknu až za týden. Ten gól Spartě nám hodně pomohl k záchraně, ale pokud bychom postoupili do základní skupiny Evropské ligy, tak tenhle by byl jistě cennější.
V obraně jste měli ve druhém poločase relativně klid pro rozehrávku, protože hráči Hajduku už moc nenapadali.
My jsme věděli, co nás čeká. Když hrají venku, tak vždycky zalezou. Bylo to takové dobývání. Měli jsme dost času, drželi jsme balon, ale k ničemu to nevedlo. Naštěstí jsme pak dali zaslouženě gól.
Zvyšovala se s blížícím se koncem nervozita?
V závěru už jsem počítal každou minutu. Ještě jsem doufal, že vstřelíme druhý gol. Protože oni byli ke konci takoví opaření. Mohli jsme toho využít, ale nestalo se. Aspoň že jsme udrželi těch 1:0.
Překvapil vás Hajduk vůbec něčím?
Ne, my jsme na ně opravdu byli dobře připravení. Asi dvě hodiny jsme sledovali video, všechny hráče jsme si zanalyzovali. Ale bude to ještě těžký. Ve Splitu nás čeká úplně jiný zápas, doma jsou o sto procent silnější, vletí na nás.
A hlavně na vás čekají pořádně horkokrevní chorvatští fanoušci...
V odvetě nás čeká peklo. Co jsem slyšel, jsou tam prý nejlepší fanoušci v Evropě, tak jsem na to zvědavý. Už u nás ikázali, že se do toho umí opřít. Hlavně to člověka nesmí pohltit.
