Ruce kouče Vítězslava Lavičky vyletěly vzhůru. Na obličeji mu vyrašil úsměv, v němž se mísila radost s úlevou. Podobné pocity prožívali na druhém konci hřiště také fotbalisté jím vedené Sparty. Právě otočili derby se Slavií. Derby, které rozhodně neprobíhalo tak jednoznačně, jak podle předpokladů mělo.
Až to vypadalo, jako by Letenští podlehli novinovým titulkům o zraněními zdecimovaném kádru sešívaných. O problémech trenéra Beránka se skladbou základní sestavy. O vynucených absencích klíčových hráčů. A když pak skutečně hra začala, dostali ránu.
"Věděli jsme, že to bude těžké, ale že to budou až takové nervy...," neskrýval údiv David Lafata a ostatní hráči se k němu přidávali. "V prvním poločase jsme netušili, jak si s hrou Slavie poradit," doplnil Václav Kadlec.
Střídání se nebál
Slávisté vůbec nepůsobili jako porážkami zdeptaný tým hrající o záchranu. Napadali, bojovali o každý míč. Ve 4. minutě dokonce Škoda proběhl po levé straně kolem několika laxně bránících protivníků a pod zaplněným červenobílým kotlem elegantně poslal balón do brány.
"Udělal jsem velkou chybu. Honily se mi hlavou samé špatné věci. Bál jsem se, aby moje chyba nerozhodla celý zápas. To by mě mrzelo," řekl stoper Jakub Brabec, jenž Škodovi moment slávy umožnil.
Ostatně zbytek prvního poločasu vypadal z jeho strany podobně. Hodně kazil. Přes něho a krajního beka Marečka si slávisté vytvářeli největší příležitosti. "Ale že by mě trenér vystřídal, toho jsem se nebál," prohlásil. Snad ani nevěděl, že Lavička o jeho výměně vážně uvažoval ještě před přestávkou.
Nakonec ale mladého obránce na hřišti nechal a místo něj po pár minutách druhé půle stáhl Marečka. Příchozí Konaté rázem hru rozhýbal. Z levé strany už nebyla volná dálnice. Naopak se stala hrozbou pro červenobílé.
Těm navíc začaly docházet síly. Proměnili se ve statické překážky a čekali, jestli sparťané něco vymyslí. Vymysleli. "Byl jsem u míče rychleji než Latka a zaplaťpánbůh jsem to tam dotlačil," popsal vyrovnávací trefu její střelec Lafata.
Fanoušci lepší než v Německu
Remíza obhájci titulu nestačila. Na Plzeň měl před zápasem pětibodové manko a další zaváhání si nemohl dovolit. Dva ztracené body a titul by byl takřka v trapu. Letenští to věděli a nepřestávali slávisty tlačit.
Před Štěchovou brankou bylo s blížícím se koncem čím dál častěji prázdno, sparťanský gólman toho ale uměl využít. Zuřivě máchal rukama směrem k publiku. Nemusel ani nic říkat, jeho sdělení pochopil každý. Téměř devatenáct tisíc hlav bouřilo, skandovalo, zpívalo. "Chvílemi to bylo lepší než v bundeslize," rozplýval se Kadlec.
Gól však ne a ne přijít.
Plichta vypadala jako nejpravděpodobnější vyústění pohledného zápasu. Do té doby než se v 89. minutě míč dostal k Brabcovi, jenž opět potvrdil kouzlo derby. Můžete hrát špatně, všechno pokazit, ale pokud vstřelíte vítězný gól, jste za hrdinu.
"Měl jsem obrovskou radost. Ve Spartě jsem od malička. Rozhodnout derby byl můj největší sen, vlastně to byl největší sen celé rodiny," přiznal Brabec.
Jeden velký zápas tak sparťané zvládli. Za necelý měsíc, 9. května, je taktéž na Letné čeká další. Možná důležitější. Jestli to proti Plzni bude utkání o titul, napoví další kola. Třeba už to příští, kdy Sparta hraje v Liberci.
