Neskutečný závěr. Slavia - Jihlava 3:3. Rada málem zkolaboval

Eden poznal divokost i krásu fotbalu. Domácí Slavia po první půli prohrávala 0:3 s Jihlavou, ale v posledních dvaceti minutách dokázala vyrovnat na 3:3!

Nahoru, dolů, dolů, hodně dolů. A pak najednou nahoru. Slávistická trajektorie v úvodním zápase sezony byla neuvěřitelná. Výsledek: Zápas, nad kterým jste kroutili hlavou, smáli se, rozčilovali, křičeli, zkrátka: dobře se bavili.

Slávistickou euforii z nové sezony, kterou navíc prosvítilo slunce, přitom brzy pokryly jihlavské mraky. Když červenobílí fanoušci přibližně ve dvacáté minutě vytáhli všeříkající transparent "Společně zpět ke hvězdám", prohrával jejich klub s outsiderem z Jihlavy 0:2... Ne, tohle nebyl start do nových časů. Ke hvězdám..

Slavia přitom mohla v klidu vést. Jenže Škoda, který postupoval sám na Blažka, si svoji gólovou pochoutku chtěl sníst sám - nepřihrál před prázdnou branku Korešovi - a sobeckost se mu nevyplatila. Blažek chytil.

A pak začala prezentace slávistické bezmoci. Jako byste se dívali na horor, který je ve skutečnosti romantickou tragikomedií, navíc jste tenhle film už v předchozích letech viděli. A dnes byl ještě o něco více zpomalený.

Děravá obrana, nulový pohyb, příšernost. Jihlavský Lukáš Vaculík si tak po pár minutách, v klidu, sám na penaltě, po hezkém centru, mohl třeba udělat kávu a k ní něco dobrého, a pak zakončit do branky Čontofalského. Jihlava vedla 1:0 a sama se divila, jak snadné to v Edenu má.

Je třeba dodat, že tým z Vysočiny hrál sympaticky, aktivně, měl ohromně rychlou přechodovou fázi, která líné Slavii dělala neskutečné problémy. Po jedné takové akci zakončil veterán Koloušek, kterému opět do volného prostoru přihrál Lukáš Masopust - a bývalý slávistický hráč, veterán ligy, dal na 2:0!

V tu chvíli nový vršovický trenér Petr Rada málem zkolaboval. Nebylo se mu co divit. Podle slávistických informací se mu na lavičce udělalo špatně z horka, ale teorie, že to bylo kvůli hře jeho týmu, je vlastně o dost pravděpodobnější. Rada dostal led na zátylek a přestal křičet, vybíhat, gestikulovat.

Naštěstí se z nepříjemné nevolnosti oklepal. Ale doktor by mu asi poradil, aby raději odešel někam k vodě. Za chvíli totiž dostala Slavia třetí gól. Čontofalský fauloval Masopusta a Stanislav Tecl (další exslávista) zvýšil na 3:0.

Šlo s tím v druhé půli vůbec něco udělat? Těžko, řeklo by si 98 procent lidí, kteří viděli pondělní Slavii.

Ale Rada se nevzdával. A najednou -  s ním i celý tým. Slávistický trenér poslal na hřiště Jana Vošahlíka a ten třiadvacet minut před koncem snížil, a v devadesáté minutě dokonce vyrovnal!

Slavia tlačila, najednou docela i hrála, najednou to šlo! Proč tak pozdě?

Po Vošahlíkově gólu na 1:3 měl obrovskou šanci hlavou Kisel, hned po něm znovu Vošahlík, Škoda nádhernými nůžkami trefil břevno... Jenže minuty běžely rychle, o dost rychleji než slávisté. Ti ale přeci jen dokázali zápas ještě zdramatizovat. Tři minuty před koncem snížil na 2:3 Karol Kisel. 

Domácí gradovali tlak. A jak už zmíněno, nový sešívaný hrdina Vošahlík v posledních minutách zápasu vyrovnal! Neuvěřitelné. 

Když se pak slávistický soubor loučil s fanoušky, kteří nakonec měli o dost lepší náladu, zakřičeli si společně: "My tu ligu stejně vyhrajem!" Fotbal je divoce krásný...