Martin Poustka. Šestatřicetiletý "známý neznámý" se definitivně stává trenérem Slavie. Je to pro klub dobře? A co všechno takové angažmá ukazuje?
Napřed k samotnému Poustkovi. Je to zajímavá tvář, která může oživit ligu i samotný klub. Dle názorů lidí, kteří Poustku znají, jde o muže pracovitého, cílevědomého a trenérsky talentovaného. Chybí mu zkušenosti, ale ty v dnešním fotbalovém světě dokáže nahradit progres, dravost a cit. Jinými slovy: buď jste dobrý trenér, nebo ne. A je jedno, jakého věku.
Z druhé strany, Poustka ještě nikdy nevedl dospělý tým. Trénoval žáky Motorletu, Slavie, chvíli byl asistentem u A mužstva. V klubu je tři roky, ze skauta se přes mládežnické výběry vypracoval až na prvního trenéra. Tenhle bleskový vývoj může Poustku nejen povzbudit, ale i semlít - rizika neúspěchu existují, především v porozumění se starými bardy (Lukáš Jarolím) a také v možném panikaření z neznalosti určitých situací.
Ale co. Hlavně že tam Poustka je a fanoušci ho mají rádi - to je momentálně hlavní vzkaz, kterým se uspokojují slávističtí šéfové Aleš Řebíček, bratr Adam a přítel Miroslav (Platil). Po trapasu s Františkem Strakou, jehož angažováním vedení samo sebe pověsilo na fanouškovskou šibenici, přichází sympaťák, slávistický srdcař a (snad) i nadějný trenér.
Poustka je v čele týmu tak trochu "z nouze" - další asistent Petr Vrabec na to jednoduše nemá, trenér brankářů Martin Vaniak nedisponuje potřebným vzděláním a kandidát číslo jedna Vítězslav Lavička Slavii odmítl. To se dříve nestávalo - odmítnout Slavii! Jenže dnes? Žádný problém. Slavia už není "pojem". Jen organismus s nepředvídatelným chováním.
Již dříve Řebíčka odmítl Dušan Uhrin mladší (i kvůli tomu přišel Straka), odmítl jej Pavel Vrba (logicky), odmítl i Lavička - jenž prokázal dost sebereflexe, přečetl si pár diskusních fór inteligentně si zanalyzoval, že jako bývalého sparťana by jej fanoušci asi nevítali láskyplnými transparenty. Vedení klubu takovou sondu do vlastní mysli udělat nedokázalo, tudíž klidně oslovilo dalšího "rudého", i když mnohem umírněnějšího, jehož angažováním by jen podtrhlo vlastní rozjívený řebíčkovsky-platilovský amatérismus, který se táhne Edenem ze všech stran. Řebíček měl velké štěstí, že Lavička odmítl.
A nakonec Slavia podepsala do konce sezony Poustku. Ihned oblíbeného muže, který vlastně nemůže nic zkazit. Z nouze se stala ctnost. Na jak dlouho?
