Rok 2007. Stanislav Vlček právě dává Ajaxu Amsterdam gól na 2:1, letadlovým stylem radostně obkružuje podzimní Strahov. Fotbalová Slavia je v Lize mistrů a následně vyhraje mistrovský titul. Další sezonu znovu. "Nová éra", říkají všichni, kdo to chtěli říkat po celá dlouhá léta neúspěchů.
Rok 2010. Slavia prohrává v podzimním derby se Spartou, přičemž její stoper Petr Trapp předstupuje před novináře a přiznává: "Obávám se, že budeme hrát o záchranu."
Za dva roky z nebe do pekla. Z pláže do bahna. Z vládce Čech se definitivně stává průměrný klub. S ohromnými starostmi. Jak je to možné?
Hororový kolotoč
Nejlépe aktuální marasmus klubu charakterizuje slovo "amatérismus". Miliony vydolované z Ligy mistrů, které měly zadlužený klub zkonsolidovat, byly v podstatě vyhozeny oknem. Vedení, ve kterém tehdy ještě seděl s Tomášem Rosenem i Petr Doležal, nechalo po slavné sezoně 2007/2008 manažerský absolutismus na Karlovi Jarolímovi a ten to nezvládl. A dále nezvládá, koupajíc se ve stejných chybách.
Velký slávistický krok do pekla naznačuje ještě jednu věc - český fotbal možná vážně není připravený na anglický "manažerský" model, kdy si trenér sám rozhoduje o posilách, sám si je hledá... Jarolím neprokázal v tomto směru téměř žádnou invenci a postupně přiváděl hráče, které zase rychle odváděl, aniž si fanoušci zapamatovali, jak vypadali - Ivana, Vasiljevič, Toleski, Kysela, Marek Jarolím, Besta, Ivanovič, Trubila, Romanovs, Senecký... bylo jich strašně moc.
Přestupová politika Slavie se změnila v hororový kolotoč, na kterém "umře" každý, kdo nasedne. A miliony mizely rychlostí horské dráhy. Mizely ve zmatené díře špatných rozhodnutí. Přitom na ně moc netrpělivě čekal (a čeká) bývalý majitel ENIC, jehož stomilionová pohledávka je smrtelně významnou položkou slávistické satiry. Dle slov šéfa této britské investiční společnosti Matthew Collecota pro deník Sport bude brzy vymáhána soudně.
Pryč s drahými!
Když začínal rok 2010, na Slavii si v brutální kocovině uvědomili, že minulé úspěchy propili a ani moc nevěděli co pili. "Nová éra" už byla minulostí. Peníze nejsou, výsledky taky ne - což brilantně dokládá umístění v tabulkovém průměru minulé sezony.
Aktuálně to není jinak, ani nemůže být. Když mluvíte s kýmkoliv v klubu, jen vám potvrzuje, že ekonomickou situaci Slavie nejlépe charakterizuje podobenství prázdného krámu. Klub si nemohl před sezonou dovolit angažovat ani zajímavější volné hráče, jelikož jejich plat znamenal neřešitelný problém.
Ale nic se nemění. Tedy... mění - tak, že nemění. Divně. Třeba příchod tichého pěšáka Miroslava Platila na ředitelské místo Petra Doležala. Někdejší policista a bezpečnostní manažer svazu je téměř nulová persona, která Doležala nahradila hlavně proto, aby vůbec nemluvila Jarolímovi do jeho "manažerských" záležitostí. Přitom Slavia by možná potřebovala naprostý opak. Už to tuší i slávističtí ultras, kteří oficiálně vyzvali Jarolíma k odstoupení.
Sukno utkané z amatérismu, bezmoci a bezradnosti teď pokrývá Eden stejně, jako červená barva sedačky vršovického stadionu. Do problémů na trávníku i v pokladně se navíc přidávají spekulace o odhalení tajemného vlastníka klubu, kterým podle některých mediálních zdrojů může být kontroverzní podnikatel s hodně ostrými lokty Petr Sisák (klub odmítá) - a to by bylo taky pěkné...
Červenobílé vize jsou temné a bolavé. Místo posilování navíc již v zimě přijde odhazování milionových břemen. Co jiného... Slavia se s největší pravděpodobností bude zbavovat drahých hráčů, bát se může třeba Hocine Ragued, jenž má hodně tučný plat, údajně kolem šesti milionů ročně. A bát se mohou i další.
Budoucnost? Ze Slavie se stane klub bez hvězd, soupeřící s Budějovicemi o deváté místo. Tedy - pokud jím již není. Tohle bude dlouhý červenobílý boj. Slavia proti Slavii.
