Zaslouží výrostek, který kupuje na ulici kokain, druhou šanci? Tedy - druhou šanci v reprezentaci? Tedy - šanci obléct dres, který chtějí oblékat všichni ti mladí klučinové, pobíhající (zatím) v různorodých replikách lvích trikotů?
Drogy, které minulý rok provařeně kupoval, byly podle našich naprosto důvěryhodných zdrojů pro jeho přítelkyni. Holku, která se nudila, a tak se bavila. Svérázně.
ČTĚTE TAKÉ: Kokain a uvíznutí v bublině. Bednář je teď jiný člověk
Ani sám Bednář určitě není svatý. Kdyby existovala barová Premier League, pravděpodobně by stále byl platným členem soutěže. Prostě to ve třetím poločase taky umí.
Drogy se mu nikdy neprokázaly. Tedy jejich užívání. Všechno okolo... ano. Až moc.
Když ten kluk, který byl vždycky usměvavý, přišel v pondělí mezi novináře jako znovuzrozený reprezentant, moc dobře věděl, že se jde smažit na pánev. Už nebyl usměvavý. Koukal do země, nekonečné verbální návraty do těžkých časů ho štvaly.
Ale moc dobře na něm bylo vidět, že dostal přes hubu. Obrovskou ránu. Že je fakt poučený. Že "už to nikdy neudělá".
A já mu věřím. Jenže se vraťme na začátek této reprezentační polemiky. Minulost má pořád v zádech. Navždy bude Romanem Bednářem, co má blízko ke kokainu. Znovu: blízko ke kokainu. A i ti malí, mladí, nadějní, to vědí a vidí.
Kdyby útok české reprezentace nepřipomínal bezzubou bábu, nouzové volání po Bednářovi by se asi jen tak neozvalo. Ale je tu, je zpět.
A zaslouží si druhou šanci? Nejsem stoprocentně rozhodnutý, ale... asi ano. On už to nikdy neudělá.
Foto: www.profimedia.cz
