Plno. "Devatenáctky" přivítaly diváky platící i placené

Nevyzpytatelný je český fotbalový divák. A proto před úvodním zápasem tuzemských mladíků na evropském mistrovství devatenáctiletých panovaly obavy z nepříliš výrazného zájmu jabloneckého publika. Sluneční paprsky a fotbalový talent však pozvaly v pondělí vpodvečer dostatek lidí, vlastně až překvapivě hodně.

Bylo jich 6153, jablonecký stadion byl téměř vyprodaný. Sledoval, jak že vypadají budoucí hvězdy.

ČTĚTE TAKÉ: Dostali dvě červené. Přesto mladíci porazili Anglii 2:0

„Tak takhle naplněný ten kopec snad ještě nebyl," ukazoval jeden z novinářů, zřejmě znalec místních poměrů, směrem na provizorní parkoviště, v němž se z horizontu táhl had zaparkovaných aut. Jablonečtí fanoušci disciplinovaně deklarovali zájem o akci, která na území Česka ještě nikdy v historii nebyla.

„Je skvělé, že přišlo tolik lidí, to jsme ani nečekali," pochvaloval si po zápase oslavovaný hrdina Tomáš Necid.

ČTĚTE TAKÉ: Necid na skauty nemyslí. Střílí góly a zpívá hity

Mezi zvědavci na souboj českého a anglického mládí se mísili „odlišní muži". Pozorovatelé, placení špioni. Chelsea, Manchester United, Everton nebo třeba Šachťar Doněck. Všichni chtějí vidět, kdo vyčnívá, kdo má už teď předpoklady budoucí hvězdy.

Tak jako Francesco Totti, David Trezeguet nebo Fernando Torres, kteří na šampionátech jako devatenáctiletí hoši zazářili a pečlivě sledovanou reklamou na vlastní šikovnost udělali velké kroky ve svých kariérách.

A tak se tenhle mix, tedy platících a placených diváků, díval na fotbal, který ze začátku tak trochu nudil; občas přinesl zajímavý náznak, jindy zase chyby zbrklé, nezkušené, klukovské - ale co, vždyť to vlastně ještě kluci jsou. „No to snad už není pravda," ozvalo se do jabloneckého ticha z tribuny poté, co zkazil obránce Jakub Heidenreich třetí jednoduchou přihrávku v řadě.

Kromě individuálních výkřiků to bylo jak v divadle. Dojem komorní hry doplňovali občasnými výkřiky našeptávači u postranních čar - trenéři. „Pass the ball, pass the ball," napomínal sólující křídelníky jeden z anglických asistentů. Všichni to slyšeli, protože mlčeli. „Heidy, Heidy, sakra, obsaď!" hučel zase na druhé straně do (věčného objektu) Heidenricha dirigentský stoper Jan Polák.

A pak se to stalo. Konečně vřava, fandění, radost. Tomáš Necid změnil prvním gólem šedivě opatrný zápas v zajímavou podívanou. A pak bum! Další gól. Necid po rohu, druhá branka.

V tu chvíli už nikdo neslyšel pokyny trenérů či pokřiky na Jakuba Heidenreicha. Euforie. Tu za pár minut výrazně přerušil... no přece Heidenreich. Za divný faul dostal druhou žlutou kartu, takže červenou. Odešel. Pak další hráč, Brunclík.

Angličané měli o dva víc. Publikum nadšeně aplaudovalo každému odkopnutí míče pryč. Pryč. Velké defenzivní úsilí a... konec. A bouřlivá radost, jásot. Jablonečtí fanoušci se učí nová jména. „Drželi jsme pevně, byla to makačka. Naběhal jsem toho fakt hodně," oddychoval záložník Jan Morávek.

Teenagerský marketing v podobě tak trochu jiného fotbalu - běhavějšího, ale splašenějšího - nakonec zabral. Nevyrazil dech, avšak pobavil. A o to jde. V téhle hře. 

Foto: Robert Zlatohlávek