Italská liga každoročně produkuje nespočet talentovaných hráčů, kteří mají potenciál dotáhnout to k nejvyšším individuálním i týmovým metám. Větší část z nich ovšem svůj potenciál nenaplní. Nebo jen částečně. Federico Bernardeschi z Fiorentiny je příjemnou výjimkou a vzorem pro ostatní.
V posledním předvánočním kole italské ligy nastoupil jeho tým k náročnému zápasu proti rozjeté Neapoli. Ta se dvakrát dostala do vedení. Bernardeschi dvakrát vyrovnal a třetí gól padl po jeho na centimetr přesném, minimálně dvacetimetrovém, pasu. Nebýt penalty v nastaveném čase, Fiorentina by zakončila rok vítězně. Jen díky svému záložníkovi.
A nebyl to první zápas, kterým na sebe Bernardeschi v aktuální i minulé sezóně upozornil. Hodnotu jednotlivých výkonů navíc zvyšuje fakt, že pod Paulem Sousou je pravidelně využíván v rozličných pozicích a rolích. Minulý rok posbíral nejvíce startů na postu vysunutého krajního obránce. Letos už častěji nastupuje na křídle. Nemá ovšem problém pravidelně hrát ani v útoku, jako kreativnější parťák klasického zakončovatele Nikoly Kaliniče.
Při četných změnách v pozici navíc dokáže udržet formu. Stejně jako v zápasech, kdy se týmu jako celku nedaří. Jakkoliv to může znít jako kliše, jedná se o rodilého lídra, který se, možná kvůli egu, možná z jiných pohnutek, nehodlá vzdát za žádné situace. A ne nadarmo ve 22 letech párkrát dostal na ruku kapitánskou pásku.
Pokud v následujících letech fyzicky zesílí, aby lépe zvládal osobní souboje, je možné, že se narodí další italská legenda typu Del Piera nebo Tottiho. Ostatně druhý jmenovaný je Bernardeschiho celoživotím vzorem.
Autorem je Michal Micka, komentátor stanice Sport TV, která italskou ligu vysílá.
