Hráč s číslem pět na zádech býval pravidelným důvodem ovací lidí, kteří tleskají jen v případě maximálního uspokojení. Těmi lidmi jsou ohromně nároční fanoušci Realu Madrid a tím hráčem s číslem pět bájný Zinedine Zidane. S koncem kariéry jeho velká sága v Madridu neskončila.
Zinedine Zidane prý již brzy usedne po bok Josého Mourinha na lavičku Realu Madrid. Podle deníku Marca má velkou šanci stát se asistentem, jiné zdroje mluví o "odborné spolupráci" s Mourinhem. Do této chvíle působí jeden z nejlepších fotbalistů historie jako poradce prezidenta klubu.
Dobrá. Takže "Zizou" je nadále spojen s bílým baletem jako kdysi býval přilepen k míči. Reminiscence na jeho kariéru ale nadále zůstávají v Realu živější, než kdekoliv jinde. Za dorost klubu totiž hraje Zidanův syn Enzo. Je mu patnáct a už teď se povídá, že má velkou šanci otce napodobit.
"Je to jako kdybyste zkopírovali Zinedina, dali mu delší vlasy a poslali na trávník," vyjádřil se obdivně sportovní ředitel klubu Jorge Valdano k patnáctiletému záložníkovi. "Jsou si ve hře strašně podobní."
Enzo Zidane hraje na stejném postu jako jeho otec, je tedy jakýmsi podhrotovým volnomyšlenkářem.Fotbalistou, jenž rozdává radost. "Určitě má talent. Myslím,že když na sobě bude pracovat, mohl by z něj být slušný hráč," nepřehání otcovskou chválu Zinedine Zidane.
Ostatní jsou však nadšení. "Chceme ho co nejdřív povolat do španělské reprezentace," říká trenér národního týmu do sedmnácti let Gines Melendes. stejné úmysly má i Francie.
Mladý Enzo totiž disponuje oběmi občanství, jelikož jeho matka je Španělka. Otec Francouz, navíc s alžírskými kořeny. Deník Marca tvrdí, že Enzo má srdcem mnohem blíže ke Španělsku, kde v podstatě od narození žije. a proto chce hrát za zemi mistrů světa a Evropy. Tedy - prý. Sám Enzo do médií nemluví, mediální sektor Realu jej drží daleko od popularity, která by mohla přijít zjištěním, kdo je a jak moc velký talent má. Ale jde o marnou izolační snahu. O Enzovi Zidanovi se moc dobře ví. Prestižní sportovní deník AS mu dokonce nedávno věnoval titulní stranu. On teď "musí" splnit předpoklady a naděje.
Synové slavných otců to nemají lehké. Vzpomeňme třeba na Jordi Cruyffa, syna Johana Cruyffa, jenž vládl mládežnickým výběrům Barcelony, jenže pak se v Katalánsku neprosadil. Následně odešel do Manchesteru United. I tam vyhořel. A přes několik nepovedených destinací skončil na Maltě, v poloamatérském celku La Valletta.
Naopak Paolo Maldini, syn italského internacionála Cesareho, udělal snad ještě úspěšnější kariéru než otec.
Můžeme se jen těšit, zda Enzo Zidane zmizí ve stínu otcovi slávy, či vyroste v superhvězdu a prodlouží velkou rodinnou ságu v Realu Madrid.
