Zástupci většiny klubů hokejové extraligy vítají návrh na uzavření soutěže. Stávající týmy by tak měly své působení v nejvyšší hokejové lize v Česku zaručené. Prý by to bylo pro kluby v čase ekonomické nejistoty výhodné, snadněji by získávaly sponzory, nemusely by řešit existenční problémy. Vedlejší účinky vrtkavého záměru ale zůstávají stranou.
Pro manažery extraligových klubů by to možná byl přesun z blátivého břehu zakaleného rybníka na písečnou pláž teplého moře. Uzavřením soutěže by jim odpadla spousta starostí. Nekroužil by nad nimi obtížný hmyz v podobě hrozby sestupu do první ligy, netlačily by je tolik výmoly nejistoty sponzorské přízně.
Nejisté převalování na nevypočitatelném terénu by nahradil o něco klidnější relax. Prý je to v čase ekonomické nejistoty nutné, jinak některé kluby zkrachují. Jenže, záchrana extraligového živočišného druhu může ve výsledku přinést zkázu pro celý český hokej.
Pokud se extraliga skutečně striktně uzavře pouze pro čtrnáct stávajících týmů, padne bída především na nižší soutěže. O co asi budou hrát celky první ligy? Doteď jim byla motivací možnost proniknout do extraligy přes baráž, v případě uzavření soutěže budou moct bojovat tak akorát o kocovinu, která mistrovské oslavy doprovází. Pak se znovu probudí jako hráči první ligy. Bez šance na změnu.
Pohoda v prázdné hale
Soutěže, ve kterých dozrávají hráči pro extraligu, ztratí prakticky smysl. A argument, že to tak funguje v NHL, není na místě. Propracovaný systém zámořských soutěží a dvoucestné hráčské kontrakty dělají totiž i z tamějších nižších lig atraktivní soutěže. To případ Česka není.
Naopak touha za každou cenu v extralize zůstat, navzdory tomu, že na to některé kluby finančně nemají, až příliš připomíná paralelu s tržištěm, na kterém si neschopný zemědělec předplatí to nejlepší místo. Prodává plesnivé okurky, shnilá rajčata a lidé je nějakou dobu ze zvyku kupují.
Podobně by zřejmě dopadl i český fanoušek, který by konzumoval produkt pochybné kvality. Ztráta atraktivity první ligy by byla fatální, pád přitažlivosti by poznamenal i extraligu. O co by v ní vlastně šlo? Zřejmě jenom o mistrovský titul, zlaté pozlátko, o které by se prala hrstka vyvolených týmů.
Žádné úporné bitvy o každý bod, strach z pádu do baráže, bojování o co nejlepší pozici v play-off. Když se sezona nepovede, šance bude příště. Žádný trest by nehrozil.
Jak dlouho by tahle hokejová tragikomedie fanoušky asi bavila? Těžko říct. Možná by jim ale pohled na poklidné extraligové ledy brzy zhořkl a podobně jako konzument plesnivých okurek by se jednoho dne rozhodli změnit podnik. A hokej vyměnili třeba za badminton. Kluby by se tak sice nebály bankrotu, ale hrály by samy pro sebe. Autistickou ligu v prázdných halách.
