Obrovskou vnitřní sílu a odhodlání cítil kouč Radim Rulík z hokejistů Litvínova po celou sezonu, i proto týmu věřil i před klíčovou sedmou bitvou ve finále play off extraligy v Třinci, kdy už mnozí viděli Masarykův pohár v rukou Ocelářů.
"Měli jsme skvělé mužstvo a hráče, kterým jsem to strašně přál. S celým realizačním týmem jsme se pro tým snažili dělat maximum, protože jsme cítili, že v něm je obrovská síla," řekl Rulík novinářům po čtvrtečním vítězství 2:0, které zajistilo Litvínovu první titul v historii.
"Já byl před sedmým zápasem úplně klidný. Mužstvu jsem strašně moc věřil a vůbec jsem nebral v potaz, že nám třeba ten šestý zápas doma nevyšel," prohlásil devětačtyřicetiletý kouč.
Když se Ocelářům podařilo vyrovnat z 1:3 na 3:3 a měli před sebou výhodu domácího prostředí, zdálo se, že jsou Severočeši na kolenou. Navíc cítili křivdu z pátého finálového utkání kvůli neuznané trefě v prodloužení. "Myslím, že klíčovým bylo vystoupení pana Hořavy. Stáhl to vše na sebe, začalo se mluvit o Hořavovi, už se nemluvilo o týmu. To bylo důležité," uvedl Rulík na adresu svého asistenta, který se kvůli údajnému poškození Litvínova pustil i do šéfa extraligy Josefa Řezníčka.
Připustil, že jeho tým měl v sedmém finále i velké štěstí. "Třinec měl prvních deset minut tlak. Kdyby nám dal jeden dva góly, nemohli jsme říci popel. Ale pak se to vyrovnalo a bylo jasné, že rozhodne jedna branka. My byli ti šťastnější," řekl.
Pro Rulíka je titul největším trenérským úspěchem na klubové scéně. V roce 2000 se podílel na triumfu juniorské reprezentace na mistrovství světa, o pět let později byl jako člen realizačního týmu u zlata na seniorském šampionátu. "Ale nikdy jsem si na tom nedělal žádnou zásluhu. A teď přišlo tohle," řekl Rulík.
Litvínovské zlato prý bere jako zázrak. "Po sezoně, kdy jsme se drželi ve špičce extraligy, jsme cítili, že bychom to někam mohli dotlačit. Ale pamatuji si, jak jsme si v srpnu před ligou my trenéři sedli a říkali si: kdybychom tak byli do osmého místa, to bychom byli šťastní," uvedl Rulík.
Když do Litvínova s Miloslavem Hořavou v říjnu 2013 mířili, věděl, že na titul Severočeši dosud nikdy nedosáhli, přestože z klubu pochází celá řada velkých hokejových postav. "Ale nevěděl jsem celou tu historii, kolikrát se dostali do finále a podobně. Je symbolické, že prvním trenérem, kterého jsem poznal z Litvínova, byl Ivan Hlinka," řekl Rulík, jenž tragicky zesnulému legendárnímu kouči dělal asistenta v ruském Omsku.
Střípky vítězné mozaiky do sebe podle Rulíka dokonale zapadly. "Parádně se to sešlo. Martin Ručinský, Pavel Francouz, Jirka Šlégr, přišel Kuba Petružálek... Nechci však na nikoho zapomenout. To mužstvo si za tím opravdu šlo. A jsem moc rád, že se to podařilo," uvedl Rulík.
Ví, že zopakovat takovou sezonu bude složité, ale nechce těmito myšlenkami brzdit euforii. "To teď nedokážu vůbec říct, jak složité to bude. Víme, jak dopadl Zlín. Loni vyhráli a v listopadu byli poslední. Teď to však není otázka k řešení," prohlásil Rulík.
| Kapitán Třince Klesla: Štěstí se přiklonilo k Litvínovu |
| Stačil jeden gól a bylo by všechno naruby. Třinecký kapitán Rostislav Klesla je přesvědčen, že v sedmé finálové bitvě play off hokejové extraligy s Litvínovem rozhodlo o titulu pouze sportovní štěstí.
|
Když už si Werk Aréna nedlouho po startu třetí části zabouřila po trefě Erika Hrni, zchladil třinecké nadšení videorozhodčí, který gól neuznal kvůli aktivnímu pohybu nohou. "Ta situace byla těsná, já to ještě pořádně ani neviděl. Těžko říct jestli byl, nebo nebyl, to záleží na jiných lidech, kteří to určili. Ale i tak to pořád bylo otevřené. Potom bohužel oni dali gól, který rozhodl. Pak to zatáhli a my jsme si už nějak nedokázali vytvořit stoprocentní šance. To už je hokej, vyhrát může jenom jeden," řekl Klesla.
