Pohádková cesta hokejistů pražské Slavie pokračuje i v semifinále. Po úvodních dvou zápasech na ledě Třince se sešívaní vracejí do Prahy ve skvělé výchozí pozici a doma budou chtít zaskočit dalšího favorita. Jedná se však stále o "zaskočení"?
Už s Karlovými Vary v předkole budou mít problémy.
Dobře, porazili Karlovy Vary, ale s Libercem, to je konečná.
Fíha, se štěstím vyřadili Liberec, ale Třinec? Ten je smete...
Papírové předpovědi slávistům nepřejí, ale samotní slávisté si z toho nic nedělají. Dál hrají tak, jak je pro ně přirozené - bojují, padají do střel. Každý myslí na tým, nikoliv na sebe. A to všechno dohromady skvěle vychází.
Vladimír Růžička pracuje s týmem bez velkých jmen. S týmem, ve kterém počet bojovníků převažuje počet techniků. S týmem, který je od začátku sezony systematicky a prakticky všemi podceňován. Podle všeho chybně.
Ano, Slavii v posledních letech opustili hlavní tahouni, ty ale nahradili jiní.
Michal Vondrka se proměnil v mozek slávistických akcí, v obraně vedou mladíky zkušení v čele s jedním z nejlepších obránců v historii soutěže Petrem Kadlecem a v brance čaruje ještě nedávno reprezentační gólman Miroslav Kopřiva.
A propos - slávistické mládí. Často zmiňovaná největší nevýhoda Růžičkova výběru. Vždyť ale i NHL v posledních letech ukazuje, že náctileté hvězdičky a jejich o pár let starší vrstevníci udávají trend dnešního hokeje.
Sedmnáctiletý slávistický útočník Dmitrij Jaškin udivuje neskutečnou stabilitou na bruslích a technickou vyspělostí, o dva roky starší obránce Jakub Krejčík zase těžko pochopitelným přehledem ve hře a klidem, kdy ho máloco rozhodí.
Stále si myslíte, že si tenhle tým zaslouží být podceňován? Když ho navíc vede Vladimír Růžička? To, že tým je momentálně "bezejmenný", neznamená, že za nějaký čas bude "jmenný". Pokud už takový dávno není...
