Třinecký titul
Všichni fárali až do konce, ocenil pamětník Adamský

Spolu s dalšími pěti spoluhráči si útočník Martin Adamský vychutnal v neděli po osmi letech oslavy druhého titulu hokejistů Třince v historii. V závěru sezony po zranění dalšího pamětníka předchozího úspěchu obránce Lukáše Krajíčka vedl Adamský Oceláře jako kapitán. Společně s Krajíčkem také na ledě v neděli převzali Masarykův pohár.

"Je strašně těžké oba týmy srovnávat. Ten tehdejší celek byl starší, uhráli jsme to na zkušenost. Nynější tým máme o něco mladší, než byl v mistrovské sezoně 2010/11, teď jsme to urvali na zarputilost. Všech 25 hráčů fáralo až do konce," řekl Adamský.

Spolu s ním a Krajíčkem byli u titulu v roce 2011 také náhradní gólman Lukáš Daneček a útočníci Erik Hrňa, Jiří Polanský a Martin Růžička. V kádru byl v sezoně také gólman Peter Hamerlík, který ale nejdříve hostoval v Pardubicích a po návratu už vypomáhal jen na farmě v prvoligovém Frýdku-Místku. Vybojovali ho také jako hráči současný trenér Třince Václav Varaďa a sportovní ředitel Jan Peterek.

"I když jsme s Vencou (Varaďou) seděli vedle sebe ve staré hale a vyhráli spolu titul, je to můj nadřízený a poslouchám, co řekne. S tím nemám problém. Vždy si každého hráče pozve, řekne mu, co od něj očekává, a my plníme jeho rozkazy. To, že jsme spolu někdy hráli, jde stranou," podotkl Adamský.

Od posledního titulu byli třinečtí hokejisté třikrát ve finále, v předchozích dvou případech sledovali v nové Werk aréně korunovaci Litvínova a Brna. "Beru to jako satisfakci, protože jsme na naší domácí půdě, nedobytné, dvakrát sledovali, jak soupeř přebírá pohár," odvětil Adamský na dotaz, jaký pocit v něm převládá.

"Tehdy mi to bylo hodně líto. Ale Brno bylo opravdu hokejovější a lepší než my. I když jsme byli druzí, nebyl jsem nespokojený. S Litvínovem to bylo o posledním (sedmém) zápase a prvním gólu (0:2)," dodal.

Adamský ale přiznal, že ho zarazily odhady v médiích před startem finále. "Každý favorizoval Liberec na mistra, Třinec jsou úplně lúzři. Ukázali jsme jim, že to tak není, 25 lidí dřelo až do konce, aby by byli úspěšní," dodal.

Je si jistý, že finále rozhodl pátý zápas v Liberci, který Třinec vyhrál v prodloužení gólem z 87. minuty. "Zase navzdory statistikám, které vládly v průběhu play-off a že nevyhrávají takové a takové týmy. To jsou věci, které mě fascinovaly, že to novinář může říct a napsat. Statistika je jedna věc, výkon na ledě druhá. A my jsme všechno zbořili," pokračoval.

Třinec v cestě za titulem například otočil semifinále s Plzní z 0:2. Stalo se poprvé, že by tým odstartoval sérii, která se hrála na čtyři vítězné zápasy, dvěma domácími prohrami a stejně postoupil.

Klíčem k úspěchu byla disciplína. Třeba v posledním finálovém utkání Třinec nenabídl Liberci ani jednu přesilovou hru. Hráči ovládali emoce, nepouštěli se se soupeři do výraznějších potyček.

"Nebylo to třeba. Plzeň se porazila sama. Gró jejich hry byli Gulaš s Kovářem a začali po nás zbytečně křičet. Odklonili se tím od své hry. Říkal jsem klukům, aby si toho nevšímali, protože to zbytečně odvádí od hry. Říkal jsme jim, ať je nechají řvát. To samé ve finále Ševc. Projel kolem střídačky a řval, Šmíd to samé. Kluky jsem upozorňoval, abychom to nedělali, pojďme to vyhrát hokejově, ne nějakým mluvením. A měli jsme pravdu, to byla naše disciplína," vysvětlil Adamský.

Vyzdvihl, že bojovali a hráli obětavě jako tým. "Vrátím se k Plzni, byli tam Kovář a Gulaš, dva hráči, zatímco nás to tady táhlo dvacet. Třeba Martin Růžička vyhrál bodování (celého play-off), ale nebylo to o něm. Kovařčíci dali gól, Ethan (Werek), Roťák (Vladimír Roth), Činel (David Cienciala). V týmu si nesmíte závidět, že někdo má osm gólů a jiný nula. To je jedno. Tam každý člověk má v tom týmu nějakou úlohu a ta se splnila sladce," pokračoval.

Přiznal, že měli také štěstí, že se týmu vyhýbala zranění. Chyběl jim pouze Krajíček. "Kdyby vypadli tři čtyři hráči základní sestavy, bylo by to hodně znát. Jsme rádi, že jsme si zranění vybrali v průběhu základní části a nepotkalo nás to v play-off," podotkl.

Oslavy si hodlá náležitě užít. "Pro mou manželku i děti to bude nepříjemné, protože mě asi neuvidí. Po prvním titulu jsem nebyl dva dny doma. S tím člověk musí počítat. Ale jsou zvyklí z play-off, kdy jsme pořád cestovali, do Plzně i Liberce to byla pořádná štreka. A titul se nevyhrává každým rokem, vede k němu neskutečně dlouhá cesta. Potřebujete neskutečné věci, abyste toho mohli dosáhnout. Je mnoho legend, které ho nikdy nevyhrály. Oslavy proto budou náležitě dlouho," dodal sedmatřicetiletý Adamský.