Je první ženou v historii, která řídí organizaci hokejového mistrovství světa. "Na té hře se mi líbí hlavně rychlost," říká Markéta Štěrbová, která závodnické srdce nezapře. Dříve jezdila rallye, teď se ráda prohání na lyžích nebo v autě. Na koníčky jí ale s přibližujícím se šampionátem příliš času nezbývá. Naopak.
Hokejový šampionát odstartuje v Praze a Ostravě až 1. května, už teď ale připomíná sídlo hokejového svazu v pražské Libni včelí úl. Klíčové věci má sice organizační tým zařízené a dolaďují se především detaily, pracovní nasazení ale přesto stále graduje.
"Doba, kdy budeme z práce odcházet a zpět se do ní vracet, se už bude jenom zkracovat. A pak možná nastane i chvíle, kdy nebudeme chodit domů vůbec," přiznává šéfka šampionátu Markéta Štěrbová.
V týmu, který hokejový šampionát 2015 v Praze a Ostravě připravuje, okolo sebe máte ostřílené manažery a bývalé hokejisty. Jak se vám tahle pánská společnost šéfuje?
To je velký omyl, my vůbec nejsme mužská parta, v našem týmu je mnoho žen. Tak třeba funkci šéfa bezpečnosti zastává žena, to je hodně neobvyklé. Jako ředitelku komunikace máme ženu a další žena má na starost prodej vstupenek. Jsme hodně smíšený tým.
To tedy koukám. A předpokládám, že to není úplná náhoda…
Ano, asi je to tím, že v čele stojí právě žena. Ale osobně si myslím, že je úplně jedno, jestli přípravy hokejového šampionátu řídí muž nebo žena. Ekonomika je pořád stejná, ať se jí zabývají ženy, nebo muži. A stejné je to také s organizací, ty věci se nijak zásadně nemění.
Přesto, jste vůbec první žena v historii, která řídí organizační výbor šampionátu. A asi je vám to často připomínáno. Necítíte kvůli tomu tlak?
Sama jsem si tohle prvenství ani neuvědomovala. Hokejové okolí doma i v zahraničí mi totiž vůbec nedávalo najevo, že by to bylo něco výjimečného. To, že jsem první žena v historii, která šampionát organizuje, jsem se dozvěděla až časem od jedné manažerky z Mezinárodní hokejové federace. Do té doby se nad tím nikdo nepozastavil.
Jaký máte k hokeji vztah, umíte třeba bruslit?
Bruslit umím. Jako malá jsem byla celkem živé dítě, takže mě samozřejmě zajímalo hlavně to, co se nesmí. Pravidelně jsem tak hrála hokej s klukama na rybníku a osmkrát jsem si při tom zlomila ruku. V podstatě osm let za sebou jsem si při každém prvním utkání zlomila levou ruku. Přesto mám hokej pořád ráda, ale dnes už jenom jako divák. S hokejkou na led už nevkročím.
Co vás na téhle hře fascinuje?
Asi to, co všechny ženy, líbí se mně rychlost. Mám ráda rychlá auta, rychlou jízdu na lyžích. Líbí se mně, že u hokeje se pořád něco děje, rychle padají branky. Třeba fotbal je na mě pomalý, to hřiště je tam moc veliké.
Hokej je ale poměrně tvrdý, občas i hodně bolestivý sport. Nevadí vám pohled na bitky, zakrvavené tváře hráčů?
To k tomu prostě patří. Když jedete rychle v autě, musíte počítat s tím, že se vybouráte. Když svištíte z kopce na lyžích, holt občas uděláte pár kotrmelců. Při hokeji se zase hráči poperou. Nevadí mi to.
Organizace hokejového šampionátu určitě přináší spoustu svízelných situací, které je nutné vyřešit. S jakou nejnáročnější výzvou jste se v průběhu příprav potýkali?
V průběhu příprav jsme čelili několika velkým výzvám - náročné bylo vyřešit logistiku šampionátu a dostat zázemí, nutné pro pořádání tak velké akce, jakou je světový hokejový šampionát, do obou arén. Dlouhý boj jsme svedli o maskoty Boba a Bobka. Dosud byl maskot vždycky jen jeden, my jsme jako první prosadili dva… Složitým momentem se stal začátek prodeje vstupenek. Na jednu stranu nás potěšil obrovský zájem fanoušků, vždyť v první fázi byly po pěti hodinách zarezervovány všechny aktuálně dostupné balíčky vstupenek obsahující zápasy českého týmu. Prodej se ale bohužel v úvodu potýkal s technickými problémy, což nás opravdu hodně mrzelo.
