Je to takový zvláštní rodinný podnik. Jméno Loprais i v úplném sportovním laikovi evokuje pouštní souboj člověka v silném stroji s nástrahami přírody, Dakarskou Rallye. Šestinásobný vítěz tohoto krásného i krutého závodu Karel Loprais už ve svých pětašedesáti letech sleduje svého následovníka z pohodlí domova.
Synovec v hlavní roli pilota, syn Leoš jako mechanik, bratr Milan, otec Aleše, jako koordinátor týmu. A další bratr Pavel, dvojče Milana, se stará o technické záležitosti. Vyznat se v rodinném klanu Karla Lopraise není zrovna jednoduché. Vše se nyní točí hlavně kolem devětadvacetiletého Aleše, řidiče tatrovky zvané Královna, která se snaží držet krok se zámožnějšími týmy napříč závodním světem.
Letos má pro něj "Monsieur Loprais", jak se legendě tohoto závodu přezdívá, zatím jen slova chvály. Drží se na pátém místě, dvě umístění na bedně a stále má velkou šanci do závodu výraznou mírou promluvit. Zazářil zejména v první etapě, kde byl druhý nejrychlejší, a ve třetí, kdy bral třetí příčku. "Výsledek z první etapy je fantastický. Všichni jsou od začátku nachystaní, aby co nejlépe vyrazili," pochvaloval si skvělý start synovce Aleše.
Toho před novoročním odjezdem do Jižní Ameriky potkala radostná událost, narodil se mu syn Alex, možná další pokračovatel závodnické rodinné linie. "Myslím, že ho to ještě povzbudí, jen ho to nakopne. Ono už to bylo vidět," konstatoval Karel Loprais.
Společně s Alešem na dálku trpěl při sledování druhé etapy, kde si český jezdec vytrpěl svoje. Služby vypověděl náhon na všechny čtyři kola, navíc velkou část etapy dojížděl bez vykopnutého předního skla. "To je prostě Dakar, nedá se odjet bez problému a v klidu," nevzrušují první těžkosti zkušeného matadora. "Problémy postihly i ostatní, byly tam havárie, defekty. Vždycky se může něco přihodit," uvedla pětašedesátiletá legenda.
S absencí předního skla, s níž se musel jeho synovec vyrovnat, se však po celou svou bohatou kariéru nesetkal. "Nic takového jsem nezažil, muselo to být jako na motorce, v tom prachu a kamení to navíc není žádná legrace," uznal Loprais. A překonat duny bez pohonu všech čtyř kol? "Fantastický výkon, přejet je, když mu nefungoval pohon předních kol. Já to zažil jen v situaci, kdy už jsme nebyli v závodě. Kdyby tam zůstal viset, znamenalo by to konec," má jasno.
Aleš Loprais nyní ztrácí na vedoucího De Rooye 45 minut. Loprais starší nezastírá, že za to může i benevolence pořadatelů. Na mysli má moment, kdy Nizozemec čtvrt hodiny pomohl ruské posádce, pořadatelé mu poté odečetli o několik minut více. "Za našich časů to nebývalo, kdo chtěl pomoci, pomohl bez nároku na časový odpočet," připomíná.
Přesto věří, že ještě nic není ztraceno. "Mají závod před sebou, je to otevřené. Věřím, že to Alda zvládne," uvedl Loprais potřetí etapě, kdy se závodníci pohybovali ve výšce až tří kilometrů. "Je důležité neudělat navigační chybu, nechytit defekt. Kluci to zvládli výborně, držím jim palce a věřím, že to letos vyjde," vzkazuje optimisticky naladěný Monsieur Loprais.
