Zlatý chodec
Konečně čistý mistr? Slováků bylo snad víc než Číňanů, jásal Tóth

Dozpíval slovenskou hymnu, políbil zlatou medaili. Chodec Matej Tóth si stylem start-cíl došel pro zlatou medaili - vůbec první v historii slovenské atletiky. "Ty chvíle si budu pamatovat do konce života," říkal po závodě na 50 kilometrů dojatý mistr světa z Pekingu.

Už na startu byl v dobré náladě, nešetřil úsměvy. Jako by ani netušil, že má před sebou padesátikilometrovou štreku. Svou desátou v životě. Ve většině z nich zvyšoval rychlost až na 30. kilometru. Ale tentokrát to dvaatřicetiletý Matej Tóth rozbalil hned od začátku. Taktika? Hlídat si čelo závodu a v pravé chvíli uniknout. "Vůbec jsem nebyl ve stresu, na závod jsem se moc těšil."

Suverenitu mu nevzala ani přestávka na toaletu. "Ztratil jsem asi 25 vteřin. To k závodům patří. I když nevím, kdy se naposledy mistr světa takto zdržel. Ale nakonec mi ta pauza pomohla. Po 30. kilometru jsem si říkal, že můžu v včele závodu dál držet pohodlný náskok. Hlídal jsem si tep, vnímal jsem otce na trati a myslel na své dvě dcerky a manželku doma," popisoval Tóth.

Konečně čisté stupně vítězů

Ke zlatu ho dotáhly tvrdé tréninky, víra v triumf i podpora fanoušků. "Posledný kilometr mi ztuhly svaly, ale to mi nezabránilo, abych si užil závěr závodu a čestný okruh na stadionu. Atmosféra byla skvělá. Slováků jako by bylo víc než Číňanů, i se mnou běželi a povzbuzovali," líčil Tóth, jenž zvládl závod v čase 3:40:32 s náskokem 1:42 před druhým Australanem Jaredem Tallentem.

Toho ale potěšilo jedno: "Sice jsem chtěl jinou medaili, ale prohrát s Matejem, o kterém vím, že nedopuje, není vůbec špatné. Po dlouhé době máme konečně čisté stupně vítězů," řekl stříbrný Tallent. Ten, který na olympiádách v Pekingu i Londýně odmítl podat ruku medailistům. Byl si jistý, že dopují. Tentokrát ale ruští chodci na světovém šampionátu poprvé chyběli. Antidopingová komise ztratila trpělivost.

A tak se zlatem může kochat rodák z Nitry. "Prolomil jsem atletickou historii na Slovensku a vybojoval premiérové zlato. Navždy si budu pamatovat ten pocit, kdy jsem vešel na tento překrásný stadion, když jsem vyskočil na nejvyšší stupeň a slyšel naši hymnu. Tu chvíli, kdy jsem objal otce. To, co jsem zažil na mistrovství Evropy v Curychu, se na světovém šampionátu ještě znásobilo," dodal slovenský hrdina.