Pláč miminek zní podle toho, z jaké země pocházejí, zjistili němečtí vědci. Výzkumníci z univerzity v německém Würzburgu zkoumali pláč německých, čínských a kamerunských novorozenců a dospěli k závěru, že děti z různých zemí pláčou jinak. Ze dvou provedených studií vyvozují, že se děti začínají učit mateřský jazyk bezprostředně po narození.
Vědci, kteří zkoumali 55 novorozenců z Pekingu a 21 malých Kamerunců z kmene Nso na severozápadě Kamerunu, zjistili, že jejich pláč se víc podobá zpěvu, píší německé weby. Podle nich proto, že mandarínština i jazyk lamnso jsou takzvané tónové jazyky. Tón, jakým je slovo proneseno, má zásadní důležitost pro rozlišení významu různých slov, která jinak znějí stejně.
Poté co se ukazuje, že už nenarozené děti v poslední třetině těhotenství rozpoznají řeč matky, začíná vycházet najevo, že již pláč novorozence má typické melodické znaky ovlivněné okolím.
Miminka z Číny a z Kamerunu měla mnohem vyšší rozsah mezi nejnižším a nejvyšším tónem pláče než německé děti. Také začátek a konec tónu byl intenzivnější.
Vědci ovšem ujišťovali, že miminka kvůli výzkumu záměrně nerozplakávali. "Zaznamenávali jsme jen spontánní křik, většinou když měly děti hlad," řekla podle webu FAZ výzkumnice Kathleen Wermkeová.
