Evoluční genetika
Obranu proti parazitům sdílíme s šimpanzi

V lidském genomu je nejméně šest míst, která se mění stejně jako obdobná místa v genomu šimpanzů, našich nejbližších žijících příbuzných. Nevypadá to jako náhoda. Asi to bude obrana proti parazitům.

Poslední společný předek lidí a šimpanzů žil před čtyřmi až šesti milióny let. Máme společných devadesát čtyři procent DNA. Podle práce skupiny genetiků, vedených Molly Przeworskou z Chicagské univerzity, na naší DNA působily i podobné tlaky. V časopise Science popisují vědci výsledky výzkumu, v němž hledali důkazy takzvaného balančního výběru u lidí a šimpanzů. Je to situace, kdy existuje několik variant jednoho genu, na které působí nějaký vnější tlak. Díky tlaku vznikne mezi variantami genu rovnováha, místo aby některá z nich převládla.

Otřepaný příklad je dědičnost srpkovité anémie. Je to nemoc, při níž se změní tvar vašich červených krvinek z malých koláčků na tenké srpky, nebo chcete-li rohlíky. Srpkovité krvinky jsou nepraktické. Ucpávají kapiláry a všude překáží, což způsobuje postiženým vážné zdravotní problémy. Nemoc je dědičná.

Proč ji přírodní výběr neodstraní, když jsou postižení lidé znevýhodněni a mají méně tedy dětí? Srpkovitou anémii způsobuje tvar molekuly hemoglobinu. Ten je kódován geneticky. Jelikož máme geny od matky a od otce, můžou nastat tři varianty.

Ochrana před malárií

Když zdědíte dva geny pro srpkovitou anémii, máte smůlu. Jste celý život vážně nemocí. Když nezdědíte ani jeden, máte vyhráno. Pokud ale žijete v některých oblastech subsaharské Afriky, Arabského poloostrova nebo Indie, není vám to moc platné. Budete celý život vážně nemocní tak jako tak, protože dostanete malárii. Pokud ale zdědíte jednu variantu genu pro anémii a jednu normální, jsou vaše krvinky vůči malárii odolné. Stejná mutace je výhodná nebo nevýhodná.

Záleží na tom, v jakém genomu skončí, a kde její nositel žije. V oblastech bez malárie je mutace k ničemu. Ze zastoupení variant genu v populaci se dá usoudit, jestli na ně působí stejný proces jako na gen pro srpkovitou anémii. Tým Molly Przeworské našel šest míst, u nichž je to téměř jisté. Vedle toho píšou i o dalších 119 místech, u nichž je působení balanční selekce pravděpodobné.

Prastaré dědictví

Výzkumníci neví, k čemu objevená místa jsou. Ví jen, že jejich zastoupení odpovídá balanční selekci. Dá se ale čekat, že by mohla mít něco společného s obranou proti parazitům, stejně jako gen pro hemoglobin, který způsobuje srpkovitou anémii. Je nepravděpodobné, že by stejná variabilita v genech vydržela nezměněná od časů, kdy se evoluční cesty šimpanzů a lidí rozešly. Ve zkoumaných místech si byli někteří lidé dokonce příbuznější se šimpanzi než s jinými lidmi.

Lidé s šimpanzi sdílí i geny pro takzvaný Hlavní histokompatibilní komplex, což je několik proteinů, které vystavují naše buňky na svém povrchu. Jejich proměnlivost ztěžuje parazitům život. Tým Przeworské už před časem dokázal, že balanční selekce stojí i za udržováním systému krevních skupin AB0 u opic starého světa, mezi něž rovněž spadáme.