Pravděpodobně nejslavnější vyobrazená žena, která už pět století okouzluje svým úsměvem, byla nemocná. Právě záhadný úsměv, řídké vlasy a pobledlá pleť Mony Lisy jsou příznaky onemocnění štítné žlázy, které podle amerických vědců Leonardo da Vinci zachytil na svém obraze. Informaci uvedl server telegraph.co.uk.
Kouzlo tajemna a záhady dodávají uměleckému dílu Leonarda da Vinciho pravděpodobně příznaky snížené funkce štítné žlázy, kterou trpěla Mona Lisa. To potvrzuje doktor Mandeep Mehra, lékařský ředitel kardiovaskulárního oddělení Ženské nemocnice v Bostonu, se spoluautorkou Hilary Campbellovou, výkonnou asistentkou na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře v zářijovém čísle odborného časopisu Mayo Clinic Proceedings.
Původně se vědci domnívali, že Lisa Gherardiniová trpěla chorobou s názvem familiární hyperlipidemie, tedy vysokým obsahem cholesterolu v krvi, což vede k srdečnímu onemocnění. Lékaři však museli od spekulací upustit, protože Lisa se dožila třiašedesáti let, což by nebylo možné vzhledem k nemoci a tehdejší léčebným metodám. Vše spíše naznačuje, že šlo o hypotyreózou - sníženou funkcí štítné žlázy. Jedná se o stav, kdy štítná žláza neprodukuje dostatek hormonů. Mezi příznaky patří suchá kůže, únava či zvýšená hmotnost.
Svalová slabost
Tato diagnóza by tak vysvětlovala žlutou kůži, řídké vlasy, nedostatek obočí a zvětšenou oblast na krku. Lisa byla přitom portrétována jen několik měsíců po porodu, který může zmíněnou chorobu vyvolat. Její záhadný úsměv by tak mohl být pouze důsledkem svalové slabosti, která s nemocí taktéž souvisí.
Leonardo da Vinci namaloval Lisu Gherardiniovou nejspíše kolem roku 1503, kdy pobývala ve Florencii. Podle dostupných pramenů ji nechal vyobrazit její manžel, florentský obchodník jen několik měsíců po narození jejich dítěte. Obraz je v současné době vystaven v pařížském Louvru a za jeho nevyčíslitelnou hodnotou stojí především technika, v té době převratná, kterou Leonardo da Vinci použil.
