Někteří lidé ho nemají rádi, jiní ho naopak vyžadují. Dlouhý upřený pohled do očí ale dokáže vyvolat podivné zážitky. Prokázat to údajně může jednoduchý experiment.
Italský psycholog Giovanni Caputo z Urbinské univerzity naverboval čtyřicet dobrovolníků. Polovinu z nich požádal, ať se posadí proti sobě a dívají se upřeně deset minut navzájem do očí. Polovinu nechal zírat do zdi při tlumeném osvětlení - fungovali jako kontrola. Po proceduře rozdal účastníkům experimentu dotazníky, které měřily, co během pokusu zažili. Účastníci experimentu, kteří zírali do lidských očí, hlásili, že zakoušeli pocit ztráty kontaktu s realitou a změny ve vnímání barev nebo v plynutí času.
Devadesát procent z nich mělo dojem, že se tvar obličeje jejich partnera během pokusu měnil. Caputo přiznává v časopise Psychiatry Research, kde svůj výzkum zveřejnil, že neví, co halucinace způsobilo.
Nabízí několik možných vysvětlení. Účastníci pokusu mohli promítat do očí a tváře svého protějšku obsahy svého nevědomí, jako při vyšetření známým Rorschachovým testem. Je také možné, že halucinace vznikly z nedostatku podnětů.
Lidské smysly jsou nedokonalé, proto má mozek sklon realitu dotvářet. Většinou to funguje, takže si nevšimneme ničeho divného. Občas se ho ale podaří nachytat na švestkách. Například když někdo sedí v temné místnosti a dívá se na nehybný světelný bod na stěně, začne mít dojem, že se pohybuje. Jestliže si dlouho prohlížíme nějaký obrázek, může se nám stát, že ho máme dál před očima, ačkoliv od něj odvrátíme zrak a podíváme se třeba na bílou stěnu.
