Souboj příživníků
Kdo je tady parazit a kdo hostitel? Invazní škeble dělá zmatky

Drobná kaprovitá rybka hořavka poznává, jaké to je, když na ni nepřítel zaútočí její vlastní zbraní. Parazituje na různých druzích sladkovodních mlžů, do jejichž žaberní dutiny klade jikry. Nyní se však sama potýká s útokem parazita - invazní škeble, která se k nám šíří z Asie a narušuje přirozenou rovnováhu v povodích českých řek.

O převrácení rolí mezi hostitelem a parazitem informuje v časopise Biology Letters tým vedený Martinem Reichardem z Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně.

Původním domovem sladkovodních škeblí asijských je Dálný východ. Během svého života procházejí stadiem parazitické larvy, která se přichytí na tělo ryb a tam dokončí svou proměnu v dospělého mlže. "Zjistili jsme, že zásadní příčinou rychlého šíření této asijské škeble v Evropě, ale i v dalších částech světa, je skutečnost, že není příliš vybíravá ve vztahu ke svému hostiteli. Není tudíž omezena výskytem asijských druhů ryb, například amura či tolstolobika, které u nás sice rybáři pravidelně vysazují, ale v Evropě se nerozmnožují a nejsou běžné. Škeble asijská hojně parazituje prakticky jakýkoli druh ryby, se kterým se jeho larvy setkají," vysvětluje Martin Reichard.

Sladkovodní mlži jsou v Evropě i v Asii parazitováni hořavkami - malými sladkovodními rybami, které jsou hojné v tekoucích i stojatých vodách, především v nížinných oblastech. Samice hořavek kladou snůšku jiker do žaberní dutiny živých mlžů. Mladé hořavky zde přečkají období, kdy jsou pro své nepřátele snadnou kořistí. Když dorostou do bezpečné velikosti, žábry opustí.

V Evropě hořavky využívají všechny dostupné druhy mlžů. Naopak parazitické larvy evropských mlžů nemohou parazitovat na hořavkách - ty se jim na rozdíl od mnoha ostatních druhů ryb dokážou účinně bránit.

Invazní škeble asijská však tento vztah převrátila naruby. Její parazitické larvy běžně parazitují na hořavkách, ale hořavky jim to oplatit nedovedou. Invazní škeble se tak nejen vyhýbá parazitaci hořavkou, ale sama ji také využívá k dalšímu šíření.

"Na celé situaci je pikantní skutečnost, že sama hořavka pravděpodobně není součástí naší přírody příliš dlouhou dobu a střední Evropu možná osídlila ze své původní vlasti na jihu našeho kontinentu až během posledních století. Do jaké míry hrál v tomto šíření roli člověk, například převozem ryb při rybníkářství, zůstává otázkou. Tato situace tak jasně ukazuje, že samotný pojem ,nepůvodní druh´ může být někdy zavádějící," říká Martin Reichard.

Neustálý nárůst počtu exotických druhů, které se na nová místa dostávají v souvislosti s lidskou činností, představuje vážné ohrožení pro původní společenstva živočichů i rostlin. Hlavní problém spočívá v ovlivnění mezidruhových vztahů, které se mezi původními druhy vyvíjely po dlouhá tisíciletí. Invazní druh tak může rozvrátit celý ekosystém.