Rybka zahlédla chutného korýše a chystá se ho spolknout. Ale co to? Kořist najednou zmizela. Mořské vznášivky si vyvinuly podivuhodnou schopnost uniknout před nebezpečím výskokem nad hladinu.
Vznášivky patří k běžným zástupcům mořského i sladkovodního zooplanktonu, běžné jsou i v našich vodách. Ve vodě se pohybují drobnými poskoky. Prudce přitisknou nohy k tělu, "připaží" dlouhé antény a naberou tak značnou rychlost.
Některé mořské druhy však dovedou poskočit tak mocně, že proniknou až nad hladinu a jako střely s plochou dráhou letu dopadnou o pořádný kus dál, čímž hladové rybě uniknou. Tvoreček dlouhý tři milimetry dokáže běžně poskočit na vzdálenost osmi centimetrů, ale výjimečně až 17 centimetrů. V časopise Proceedings of the Royal society B o tom informuje tým vedený Bradem Gemmellem z Texaské univerzity.
Úniková strategie se vznášivkám vyplácí. Jen v jednom procentu pozorovaných případů se rybce podařilo takto prchající vznášivku přece jen nakonec ulovit.
Manévr je energeticky náročný, protože vznášivka musí překonat povrchové napětí vody na hladině. Pro létající ryby, skákající delfíny nebo potápěče to je snadné, protože jejich tělo je dostatečně velké. Pro milimetrové vznášivky ale povrchové napětí představuje mnohem větší bariéru. Podle výpočtů Gemmellova týmu padne na jeho překonání až 88 procent energie potřebné k celému skoku.
