Paleontologům se možná povedlo umístit na stromu života podivnou skupinu živočichů, se kterou si nevěděli rady od roku 1911. Podivná zvířata slují Vetulicolia.
Poznat z otisku v kameni, jak vypadal živočich, kterému patřil, je těžký úkol. Paleontologové často svoje rekonstrukce mění. Některé skupiny přesunují z jedné větve rodokmenu na druhou způsobem, který může působit až bezradně. Je to i případ Vetulicolií. Tato obskurní skupina, která samozřejmě nemá české jméno, byla už považována za prastaré členovce, příbuzné rypeček i vzdálené bratrance prvních obratlovců. Nález nové fosilie, kterou popisuje skupina vědců v čele s Diegem García-Bellidou z Adelaidské univerzity v časopise BMC Evolutionary Biology, dává za pravdu poslední možnosti.
Otisk pět set milionů let starého zvířete objevili vědci v zátoce Emu na Klokaním ostrově u jižního pobřeží australského kontinentu. Patří jasně do skupiny Vetulicolia, ale zároveň se na něm vědcům podařilo identifikovat strukturu zvanou struna hřbetní.
Pokud se nemýlí, je jasné, že Vetulicolia s námi sdílela společného předka. Lidská páteř je rovněž forma struny hřbetní. "I když nejsou přímo příbuzní lidem, můžeme potvrdit, že tato prastará vodní stvoření patří mezi naše vzdálené bratrance," prohlásil García-Bellido.
Kromě nás, obratlovců, vlastní strunu hřbetní dvě další skupiny: první se říká bezlebeční a druhé pláštěnci. Bezlebeční, jejichž nejznámější zástupci jsou kopinatci, jsou malá vodní zvířata, jejichž tělo má rybovitý tvar.
Pláštěnci žijí rovněž ve vodě. Jejich larva se trochu podobá kopinatci nebo třeba pulci žáby. Jako dospělí jedinci jsou to však jakési přisedle žijící trychtýře. Živí se filtrováním mořské vody. Vetulicolia žila podle García-Bellidy a jeho spolupracovníků nejspíš podobně. Tvar jejich těla vzdáleně připomínal číslo osm. "Byli to jednodušší, ale úspěšní tvorové," vysvětlil García-Bellido.
