Prvním ptákům létání moc nešlo, peří je neuneslo

Přestože jejich křídla na první pohled vypadají, že slavný Archaeopteryx a jemu příbuzní pravěcí ptáci byli schopni aktivního letu, zdání klame. Výzkum jejich peří odhalil, že dokázali pouze pasivně klouzat vzduchem. Zřejmě se pouze snášeli z korun stromů a zpátky do větví se museli pracně vyšplhat po kmeni.

Dvojice vědců z univerzit v Manchesteru a Dublinu studovali fosilizované peří dvou pravěkých ptáků. Známější Archaeopteryx žil před 140 miliony let, Confuciusornis asi o dvacet milionů let později. Druhý z ptáků byl objeven v Číně a paleontologové mají k dispozici stovky jeho dobře zachovaných fosilií.

U moderních ptáků je středová výztuž pera dutá, aby byla co nejlehčí. Jak to bylo u jejich druhohorních předků, nelze z fosilií určit. Ale když vědci vypočítali síly, které by při aktivním letu na jednotlivá pera prvních ptáků působily, zjistili, že aktivní let u nich nepřipadal v úvahu v žádném případě.

Středová část per byla příliš slabá. Pokud byla dutá, pera by se ohýbala jako brčka. Pokud byla plná, praskala by. Peří prý snad mohlo vydržet několik mávnutí křídel, v žádném případě by však pavěké ptáky neuneslo při startu ze země nebo při náročnějších manévrech ve vzduchu.

Aktivní let by připadal v úvahu, pouze pokud by praptáci vážili nanejvýš 200 gramů. Hmotnost těla se z fosilií sice špatně odhaduje, je však téměř jisté, že byli výrazně těžší. Zdá se tedy, že aktivní let se objevil až u vývojově mladších druhů.

Ilustrace: Todd Marshall