Domovský svět galaktického prezidenta Zafoda Bíblbroxe z knihy Stopařův průvodce po Galaxii se chová neklidně. Ukazují to nové snímky z britského radioteleskopu. Každý rok vychrlí množství plazmatu hmotností odpovídající třetině Země.
Betelgeuze je jedna z největších známých hvězd. Je viditelná pouhým okem jako druhá nejjasnější stálice v souhvězdí Orion. Od Země je něco mezi šesti sty a šesti sty čtyřiceti světelnými lety. Slunce vedle ní vypadá jako nedochůdče. Betelgeuze má zhruba tisíckrát větší průměr než naše mateřská hvězda. Kdybychom obě hvězdy zaměnili, sahala by Betelgeuze až za dráhu Jupitera. Její velikost ale kolísá. Mezi lety 1993 a 2009 se Betelgeuze zmenšila o patnáct procent. Hodí se ovšem nezapomínat na její velkou vzdálenost od Země.
Události, které vidíme dnes, se na Betelgeuze staly minimálně před šesti sty lety. Hmotností předčí naši mateřskou hvězdu patnáctkrát až dvacetkrát. V teplotě za ní zaostává. Její povrchová teplota, nakolik má smysl u koule horkého plazmatu psát o povrchu, činí něco okolo 3 600 Kelvinu. Stupně Kelvina se dají přepočítat na Celsiovy odečtením konstanty 273,15. Slunce má 5 800 K.
Nízká teplota a obří velikost řadí Betelgeuze mezi červené veleobry. Jsou to hvězdy, které už v jádře spotřebovaly všechno vodíkové palivo, a teď se začaly rozpínat. Jsou na cestě stát se supernovami. Na Betelgeuze se zaměřil radiový teleskop e-MERLIN v britské observatoři Jodrell Bank, spravované Manchesterskou univerzitou. Podle zprávy, jež vyšla v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, obsahuje svrchní vrstva hvězdy neobvyklá žhavá místa.
Kde se vzala?
Skvrny jsou v řídké atmosféře červeného veleobra, která už nesvítí ve viditelné oblasti. Její teplota by měla být zhruba 1 200 Kelvinů. Skvrny mají okolo 4 000 až 5000 Kelvinů, tedy ještě o 1 400 víc než viditelný povrch hvězdy. Jsou dvě. Jejich původ je astronomům neznámý. Mohlo by jít o pozůstatky rázových vln. Ty mohly vzniknout buďto kvůli pulzování hvězdy, nebo jako výsledek tepelného proudění. To vzniká podobně, jako když začne cirkulovat horká voda v hrnci, postaveném na zapálenou plotnu.
Také je možné, že je plazma v atmosféře Betelgeuze nepravidelně rozdělená. Oblasti nad skvrnami jsou řidší než jejich okolí a radioteleskop e-MERLIN se skrz ni dívá na žhavější zóny uvnitř. Možná ještě podivnější než skvrny je gigantický oblouk studeného plynu, který vědci rovněž popisují.
Exploze za dveřmi
Teplota oblouku je jen 150 Kelvinů. Leží od vlastní hvězdy asi 7,4 miliardy kilometrů. Pro představu: blíží se to největší vzdálenosti Pluta od Slunce. Ta činí zhruba 7,4 miliardy kilometrů. Světlo takovou vzdálenost urazí za přibližně šest a tři čtvrtě hodiny. K Zemi letí světlo od Slunce v průměru něco málo přes osm minut. Přesný původ oblouku je neznámý. Vědci si myslí, že by mohl mít něco společného s už zmíněnou ztrátou hmoty během minulého století. Jak k ní došlo, není jasné.
Jedno je jisté. Betelgeuze už je na konci kariéry. Chystá se odejít ze scény v gigantickém vesmírném ohňostroji jako supernova. Naprostou většinu plynu, který nyní vlastní, odvrhne. V jeho středu zůstane malý zbytek extrémně stlačené hmoty. Stane se neutronovou hvězdou.
Podle serveru The Daily Galaxy by se Betelgeuze mohla stát supernovou kdykoliv v následujících sto tisících letech. Případného výbuchu se ale nemusíme bát. Smrtící zóna okolo supernov činí 30 světelných let. Červený veleobr je od nás minimálně dvacetkrát dále.
