Blízký průlet
Obří černá díra splácla dvojhvězdu na jednu hromadu

Vypadá to, že se konečně povedlo objasnit povahu podivného objektu, který obíhá jen kousek od supermasivní černé díry ve středu naší Galaxie. Mohla by to být dvojhvězda smáčknutá mocnou gravitací černé díry do jednoho tělesa.

Kdyby vám někdo nabízel výlet k objektu Sagittarius A*, raději se vymluvte, že se vám v hvězdoletech dělá špatně. Tento neobyčejně jasný rádiový zdroj poblíž středu naší Galaxie, vzdálený od Slunce asi pětadvacet tisíc světelných let, totiž téměř jistě hostí supermasivní černou díru. Podle výpočtů astronomů odpovídá její hmotnost 4,3 milionům hmotností Slunce. Před dvanácti lety zaznamenalo několik pozemských observatoří, jak se ke středu oblasti, která má černou díru skrývat, přibližuje záhadný prašný objekt. Svítil většinou v infračervené oblasti spektra. Dostal jméno G2.

Z výpočtů jeho dráhy vyplynulo, že se k černé díře bude dál přibližovat. Od té doby si astronomové lámou hlavu, co by objekt G2 mohl být zač. Dlouhou dobu převládal názor, že jde o mračno mezihvězdného plynu. Když se ale letos na jaře dostal ve své dráze nejblíž, jak mohl, vyšlo najevo, že bude asi z jiného těsta. Skupina vědců v čele s Guntherem Witzelem z Kalifornské univerzity v Los Angeles teď v časopise The Astrophysical Journal Letters, tvrdí, že jde o pozůstatek dvojhvězdy, splácnuté gravitací černé díry do jednoho tělesa.

Havajský teleskop

Vědci se opírají o pozorování ze slavné Keckovy observatoře na havajské hoře Mauna Kea. Ta má dva teleskopy, Keck 1 a Keck 2. K prvnímu zmíněnému dalekohledu je v současnosti připojena kamera, která pořizuje snímky malého úseku oblohy v různých oblastech světelného spektra. Jejich kombinací se dá odfiltrovat rušení způsobené zemskou atmosférou. Když astronomové zaměřili teleskop na střed Galaxie, povedlo se jim získat dosud nejpodrobnější snímky průletu G2. Ty pak prozkoumali pomocí počítače.

G2 proletěl pouhých asi 260 astronomických jednotek (AU - jedna AU je průměrná vzdálenost Země od Slunce, tj asi 150 milionů kilometrů) od středu oblasti skrývající černou díru. Je to jen 3000krát dál, než kam sahá její horizont událostí, což je hranice, z níž už nemůže nic uniknout, až na slabé tzv. Hawkingovo záření.

Kdyby byl G2 pouhým oblakem plynu, musela by ho gravitace černé díry zdeformovat podobně, jako ukazuje výše vložené video. To se ale nestalo. "G2 přežil a šťastně pokračoval ve své oběžné dráze," uvedla jedna z astronomů Andrea Ghezová. "Obyčejný plyn by to nedokázal. Černá díra G2 v podstatě neovlivnila. Nekonal se žádný ohňostroj."

Ohňostroj se nekonal

Astronomové na celém světě vesměs čekali, že průlet bude dramatičtější. I bez očekávaného ohňostroje byl ale zajímavý, snad možná ještě zajímavější. Teorie o dvojhvězdě, jejíž složky se navzájem spojily, se zdá v tomto okamžiku nejpravděpodobnější. Většina hvězd ve vesmíru existuje v párech. Naše osamělé Slunce je v tomto směru spíš výjimka. Když se dvě složky dvojhvězdy sloučí, výsledná hvězda se obvykle nějaký čas rozpíná. Než se zase uklidní trvá asi milion let.

"Mohlo by se to stávat častěji, než jsme mysleli," prohlásila Ghezová. "Hvězdy ve středu Galaxie jsou masivní a většinou dvojhvězdy. Je možné, že mnoho hvězd, na které jsme se dívali, a kterým jsme nerozuměli, jsou konečné produkty spojení, které už se uklidnily."

Hvězdáři vymysleli ještě několik alternativních teorií o povaze objektu G2. Mohla by to být mladá hvězda, ještě obklopená zárodečným mrakem nebo dvě hvězdy sdílející společnou plynovou obálku. Další možnost je plynové mračno obíhající malou černou díru nebo neutronovou hvězdu, na něž ostatně okolo středu Galaxie narazíte na každém rohu. Všechny tyto teorie ale zatím vypadají nepravděpodobně.