Je dost velká, aby se do ní vešly dvě nebo tři planety velikosti Země. Záhadnou Velkou rudou skvrnu pod rovníkem Jupiteru pozorovali astronomové poprvé už před 350 lety. Rok od roku se smršťuje.
Málokteré z nesčetných tajemství planety Jupiter přitahuje pozornost vědců tolik jako enigmatická Velká rudá skvrna. Badatelé ji považují za obří hurikán. Točí se proti směru hodinových ručiček. Celou rotaci dokončí za přibližně šest dní. Jako první ji pozoroval ital Giovanni Cassini v roce 1665. Dalekohled mu postavil jiný Ital Eustachio Divini. Na svoji dobu byl přístroj pokročilý. Ve srovnání s Hubbleovým vesmírným teleskopem ale působí jako prak vedle mezikontinentální balistické střely s jadernou hlavicí. Právě oko slavného orbitálního dalekohledu se na Jupiter zaměřilo jako poslední.
Potvrdilo výsledky starších měření. Strašlivá matka všech bouří se zmenšuje. Letos je o 240 kilometrů menší než minulý rok. Hned tak se ale nevzdává. Její smršťování se zpomaluje. Bude s námi ještě dlouho.
Astronomové z NASA a ESA pořídili pomocí Hubbleova teleskopu podrobnou mapu atmosféry Jupiteru. Je to součást většího projektu. Chtějí vyfotit podrobné snímky atmosfér všech čtyř plynných obrů: Jupiteru, Uranu, Saturnu a Neptunu. Obrázky budou volně dostupné pro každého. Ze snímků Jupiteru sestavili vědci dvě videa. Můžete si je pustit v tomto článku.
Uvnitř Velké rudé skvrny je vidět záhadné mnohasetkilometrové světlé vlákno. Astronomové si nejsou jistí, co by to mohlo být. Kromě vlákna odhalilo snímkování ještě jeden podivný jev. Je to vlnovitý útvar severně od rovníku vládce sluneční soustavy.
Něco podobného vyfotografovala naposled sonda Voyager 2 v roce 1977. Od té doby se stejnou věc nepodařilo znovu zaznamenat. Část astronomů ji proto začala považovat za chybu při zpracování fotek z Yoyageru. V atmosféře Země se podobné útvary objevují také. Bývá to v místech, kde se časem vytvoří cyklóna. Je to rotující oblast sníženého tlaku vzduchu. Tropickým cyklónám se říká hurikány.
