Umíráček
USA v rozkladu? Skotové povzbudili americké separatisty
22.10.2014 06:20 Analýza
Skotsko sice řeklo v referendu odluce od Londýna NE, alespoň zatím, a plebiscit 9. listopadu o nezávislosti Katalánska bude nakonec jen jako, ale Skoti a Katalánci vlili odtržencům všech barev na celém světě čerstvou krev do žil. Týká se to také USA, kde mají ostatně secesionistické tendence tradici. I dnes by v určitém případě podpořil vystoupení svého státu z Unie zhruba každý čtvrtý občan USA.
Zatím však tyto tendence nejsou o mnoho více než rétorika a hra na coby, kdyby.
Hrozby nebo aspirace určitých regionů Spojených států na odtržení od zbytku federace, na rozdělení stávajících států na menší útvary či na všelijaká přeskupení okresů jsou staré jako Unie sama. Nejvážnější to bylo roku 1860 a 1861, když Jižané vyhlásili nezávislost a založili Konfederované státy americké.
Tyto snahy skončily jejich vojenskou porážkou.
Že plameny idejí separatismu v USA nikdy nevyhasly, byť už dlouho jen skomírají, potvrdily i průzkumy veřejného mínění v uplynulých letech. Dotazování roku 2008 (Zogby International) zjistilo, že 22 procent Američanů se domnívá, že každý stát nebo region má právo se mírovou cestou odtrhnout a stát se nezávislou republikou.
V průzkumu, který letos uskutečnily Reuters/Ipsos, se ukázalo, že 23,9 procenta Američanů podporuje odtržení jejich státu v případě, že by to bylo nutné, 53,3 procenta je proti. Více má separatismus příznivců u republikánů (ve zvýšené míře u příznivci Tea Party), méně u demokratů. Více k němu mají tendence lidé mladší, s nižším vzděláním, chudší a dále ti, kdo žijí na venkově a v malých městech.
Nedávno podpořilo petici organizovanou miliardářem Timem Draperem celých 1,3 milionu lidí - přejí si rozdělení Kalifornie na šest menších států.
Boháč argumentuje, že nové americké státy vzniklé z nynější Kalifornie bude možné oproti nynějšímu stavu lépe spravovat, což přinese hospodářský růst a obyvatelům blahobyt.
Podle Draperových představ by se oblast San Diega stala Jižní Kalifornií, Los Angeles se Santa Barbarou by se ocitly v Západní Kalifornii, Bakersfield s Fresnem pak ve Střední Kalifornii, San Francisco a San Jose by utvořily stát Silicon Valley, oblast Sacramenta by byla Severní Kalifornií a Eureka s Reddingem by se spojily do státu s názvem Jefferson.
Ne každému se ale Draperův plán zamlouvá, podle průzkumů veřejného mínění je proti němu 59 procent obyvatel Kalifornie. Shodně ho kritizují demokraté i republikáni.
Není to zdaleka poprvé, co se někdo snaží Kalifornii, nejlidnatější stát USA, rozdělit. V minulosti se objevila řada plánů, které počítaly s transformací Kalifornie na dva, tři či čtyři státy. Poprvé to bylo v padesátých letech 19. století. Poté v letech 1941, 1960 a 2000. Tehdy propagovali aktivisté pobřežní (Costal) a vnitrozemskou (Inland) Kalifornii.
Vše marné, sluneční stát od svého připojení k USA v roce 1850 vytrvale jakékoli návrhy na své rozporcování odmítá.
Vzpurní texaští pistolníci
Historie secesionistických snah v USA je přebohatá a nejednou až úsměvná, kuriózní. To se týká rovněž názvů navrhovaných geografických útvarů. Zmiňme alespoň následující: Absaroka, Baja Arizona, Conch Republic, Deseret, Lincoln, Republic of Lakotah, Superior, Texlahoma, Transylvania...
Aktuálně se obvykle uvádí, že odtrženecké iniciativy existují v celkem 36 státech. Mnohdy jsou to spíše jen snahy o drobné změny v rámci okresů (counties). S těmi se v americké historii "šachovalo" často, v drtivé většině případů šlo o rutinní administrativní záležitosti, někdy si ale změny vynutili sami občané.
Takových iniciativ v rámci counties vzniklo jen ve 20. století více než tisíc.
Od roku 1950 uspěly však pouze tři: La Paz County (Arizona), Cibola County (New Mexico) a Broomfield (Colorado). Na úrovni okresů jsou některé iniciativy stále živé.
Nejčastěji se ale v souvislosti se snahami o nezávislost cituje už nějaký ten pátek Texas. Krátce poté, co byl Barack Obama roku 2012 podruhé zvolen americkým prezidentem, asi 125 tisíc Texasanů podepsalo na internetu petici, která žádala odtržení Texasu od Spojených států.
Byla to rychlá reakce na Obamovo znovuzvolení a současně výraz frustrace signatářů z jeho politiky. K důležitým faktorům patří i snaha šéfa Bílého domu o přijetí přísnějších zákonů o zbraních.
Secesionističtí texaští předáci a jejich fanoušci žonglují noha argumenty. Washington se prý příliš plete do záležitostí jejich státu. Za svobodný Texas bojuje hned několik iniciativ, k mediálně nejznámějším osobnostem patří Larry Scott Kilgore, který centrální vládě vyčítá snahy o oklešťování občanských svobod, pošlapávání ústavy, mizerné hospodaření ba tyranii.
Podobně jako jiní, kteří koketují se odštěpeneckými myšlenkami, chce Kilgore pro svůj stát více práv a méně regulí z Washingtonu. V ústavě nového Texasu by podle něj mělo být jasně napsáno, že stát nesmí dělat dluhy a musí zajišťovat a chránit práva občanů.
Nezávislý Texas jako rajská zahrada
Pokud jde o prosperitu odtrženého Texasu, zdá se, že jeho propagátoři se cítí poměrně pevní v kramflecích. Texasanům by se podle nich dařilo na každý pád lépe než samostatným Skotům.
Skotsko, říkají, je pro ně každopádně velkou inspirací. Do doby, než Skotové uspořádali lidové hlasování o nezávislosti, se o té texaské říkalo, že "by to bylo hezké, ale že k tomu nedojde". Nyní mění secesionisté výrazivo a tvrdí, že "to jde a že by se to mělo stát".
Separatisté rádi argumentují, že Texas jako samostatný stát by zaujal 13. místo na žebříčku největších ekonomik světa - hned za Austrálií a před Španělskem. Nezávislí Skotové by byli až na konci páté desítky. Nulová korporátní daň by prý do Texasu přitáhla bezpočet amerických firem, zrodil by se nový daňový ráj.
Texas má přístup k mezinárodním vodám a diverzifikovanou a výkonnou ekonomiku - od stád skotu po ropu a plyn.
Vtipálci v listu Huffington Post si nicméně nedávno vzali pistolníky z Texasu na mušku a v deseti bodech sepsali, o co všechno by USA přišly, kdyby se Texasané trhli.
Nejen že by se Washington zbavil jednoho z nejhorších zdravotních systémů v USA, státu utlačujícím ženy, studenty a chudé, ale Unie by přišla i o "brilantního" filmového umělce, texaského rangera Chucka Norrise, a dále pak o spony na páscích texaských kovbojů. Shrnuto: Nikomu byste nechyběli...
Secesionismus je užitečný. Leč jen sen?
Američtí politici na vyšších postech si k odtrženeckým snahám zachovávají až na výjimky odstup. K oněm výjimkám, navíc široce známým, patří někdejší republikánským kongresman Ron Paul. Chlapík, který se třikrát ucházel o prezidentské křeslo - v letech 1988, 2008 a 2012.
Paul by si přál, aby skotské referendum inspirovalo podobná hnutí ve Spojených státech. To se podle něj děje a podpůrci secesionismu v USA pokračují ve velké americké tradici. Tento trend je reakcí na úpadek státu. Ostatně, podpora menších vlád patří k jeho libertariánské filozofii.
"Myslím, že je to něco, co se zvětšuje, protože se zhoršují pochybení federální vlády," napsal na adresu secesionistických hnutí v eseji pro list National Journal.
Ačkoli Ron Paul hluboce věří v secesi, nemyslí si, že by některé ze skupin, jež ji propagují, reálně uspěly. Jak je pro něj typické, argumentuje, že zásady secesionismu jsou důležitější než to, co by se mohlo skutečně stát. Federální vláda musí být podle něj vystavena hrozbě.
Nejdůležitější je mít konkrétní právo na odtržení, dodává exkongresman. Jinak se federální vládě otevřou dveře a unijní státy převálcuje. Výroky a postoje Rona Paula stran secesionismu dělají vrásky jeho synovi Randovi Paulovi.
Tento senátor za Kentucky se chce roku 2016 ucházet o křeslo prezidenta USA, přičemž má v tomto směru větší šance než jeho otec. Ten mu bez přehánění svými názory na secesionismus škodí. Část Američanů, kteří důkladně nesledují politiku, totiž nerozlišuje, zda to či ono řekl syn nebo otec.
Fanoušci samostatností mají ještě jeden velký problém. Mezi americkými právníky je nanejvýše spornou otázka, zda nějaký spolkový stát vůbec může opustit USA. To už by ale byla další kapitola.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.