Chování a genetika
Hyperaktivní děti si svou náturu nesou v genech

Hyperaktivita s poruchami soustředění u dětí nevzniká jen sociálním vlivem, ale má podle nového výzkumu i genetický původ. Tvrdí to britský vědecký tým ve zprávě, kterou dnes zveřejnil britský odborný časopis The Lancet.

Dítě působí neklidně, špatně se soustředí, je impulzivní, což vše vede k problémům hlavně ve škole. Hyperaktivitu vykazuje podle vědců každé asi padesáté dítě, u chlapců je častější než u dívek. Problém je rozpoznatelný již v prvním roce života.

Nejčastěji se jako důvody dětské hyperaktivity uvádí laxní přístup rodičů, příliš sladké stravování a biochemické poruchy v nervové soustavě. Již dříve se uvažovalo o genetických příčinách, protože hyperaktivní dítě mají častěji rodiče se stejným postižením. První přímý důkaz v tomto směru však dává až nynější britský výzkum.

Patnáctičlenný tým porovnával DNA 366 hyperaktivních dětí s DNA 1047 „normálních" dětí. Ukázalo se, že u hyperaktivních dětí se častěji vyskytuje stejná genetická varianta. Vyskytuje se v genech, které se podílejí na schizofrenii a autismu. Ten vykazuje některé společné znaky s hyperaktivitou, například sníženou schopnost se učit.

"Můžeme dnes tvrdit, že hyperaktivita je genetickou nemocí a že mozky dětí vykazující tyto projevy se vyvíjejí jinak než u ostatních," prohlásila vedoucí týmu Anita Thaparová. Její kolegyně Kate Langleyová poznamenala, že hyperaktivitu způsobuje pravděpodobně více genetických změn, nejen ta nyní odhalená, a že v jejím propuknutí hrají roli i dosud neupřesněné vnější vlivy.