Výzkum
V jakých částech světa je štíhlost ideálem? Vnímání krásy se liší

Štíhlost má v očích mužů a žen v různých zemích hodně "pohyblivou" cenu, zjistili autoři mezinárodního výzkumu mezi dvaceti tisíci dotázanými ve třinácti zemích na čtyřech kontinentech. "Ve světě, který tolik dbá na vnější zdání, je rozdíl mezi žádoucí a skutečnou postavou v mnoha zemích značný", konstatovala studie.

Výzkumníci dospěli ke zjištění, že ve skutečnosti mají co do činění se čtyřmi základními typy pohledů na možný ideál.

V Jižní Koreji naprosto dominuje štíhlost, jak v průměrné váze populace, tak i v představách o tělesném ideálu (81 procent v případě žen, 80 procent u mužů). Tlak "být štíhlý" je tak mimořádně silný a ve stejné míře doléhá na muže i na ženy, uvedl spoluautor studie, francouzský sociolog Thibaut de Saint Pol.

V Irsku je mužský a ženský ideál podobný, a to tělnatější (56 procent v případě mužného idolu, 54 procent u ideálu ženského). I v Uruguayi má být ideální žena plnoštíhlá (52 procent), zatímco muž hubený (62 procent).

Naopak ve Francii panuje relativní konsensus (62 procent) na tom, že chlap má být vazba, zatímco dáma štíhlá (52 procent). Podobně i na Slovensku, v Bulharsku, Izraeli či na Filipínách převládá tendence oceňovat štíhlost spíše u žen než u mužů. V Irsku, na Novém Zélandu a ve Francii panuje jistá shoda mezi tělnatějším mužným ideálem a všední realitou nadváhy u mužské populace.

Realita vs. představy

V Rakousku, v Uruguayi a Mexiku si spíše cení hubených mužů, ale ve skutečnosti se průměrná chlapská váha pohybuje značně nad ideálem.

Podle dostupných údajů je kromě Ruska všude váha žen v reálu nižší než mužů. Francouzky jsou spolu s Italkami nejhubenějšími Evropankami, ale přesto je Francie hned po Jižní Koreji zemí, kde si ženy nejčastěji přejí zhubnout; po úbytku kilogramů touží šest z deseti Francouzek, a tak strádají dietami.

"Když se v naší společnosti mluví o zdraví, má se tím na mysli vzhled. Řeči o dietách a zdraví se ve skutečnosti týkají jen vzhledu," soudí sociolog. Varuje přitom před "pocitem viny" v případě lidí, jejichž tělesné schránky se nevtěsnají do diktátu momentálně platných ideálů.