Měl nosit kleriku a kolárek, ale jeho Bůh zařídil, aby lidem sloužil jinak. V bílém plášti lékaře Josef Hyánek (81) houževnatě prosazoval zavedení revolučních preventivních vyšetření. Zachránil tak nespočet geneticky handicapovaných životů.
V laboratoři i v poradně děláte svého druhu detektivní práci. Pacienti často něco zamlčují, až výsledky je usvědčí, že?
Můj oblíbený profesor, infekcionista Procházka, říkával: Jako doktoři musíte být vždy chytřejší než pacient! Nesmíte mu věřit ani slovo. Když sestavujete pacientův rodokmen, tak kolikrát zjistíte, že neví nebo neříká pravdu. Někdy přijdete i na to, že dítě nemohl zplodit muž, kterého matka uvádí. V tom případě zavolám sestřičku, odběhnu si na záchod a mezitím se dotyčná přizná, že otcem je někdo jiný, často z rodiny s dědičnou zátěží. Takových případů je dost, podle mé zkušenosti závažné dědičné faktory zamlčuje až pětadvacet procent matek.
Stejně tak lidé nemluví o alkoholové závislosti, za kterou se stydí. Jednou přišel inženýr chemik, který měl homocystein přes sto (normální mužská hladina této aminokyseliny nepřesahuje 20 mikromolů na litr, pozn. red.). Když jsem mu pak udělal náročnější test na alkohol, řekl jsem mu, že nemá dědičnou chorobu, ale deficit vitaminu B12 a že hodně pije. Nakonec se přiznal k litru koňaku denně.
Začínal jste jako dětský lékař. Pediatrie byl obor, který vás lákal?
Pocházím z velmi chudého prostředí a jako prvorozený ze čtyř dětí jsem byl určen na faráře. Mně se líbilo, že bych se stal misionářem, ale v roce 1948 přišli komunisti a já jsem odešel na skvělé Baťovo gymnázium ve Zlíně a pak na lékařskou fakultu do Olomouce. Na pokoji nás bydlelo dvanáct, a tak jsme si s kamarádem vyprosili bydlení na faře. Měl jsem samé náboženské a pak politické průšvihy. Fara by se dnes dala označit jako školicí centrum proti režimu: roznášeli jsme letáky a knihy po kostelích a mezi studenty na fakultách, takže nás zavřeli a byli jsme několikrát vyšetřováni. V té době se do Olomouce přihrnuli páni docenti z Prahy, že se tam otevřela fakulta dětského lékařství a nabírají dobré studenty. Faru v tu chvíli zase prohledávali, a tak jsme se rozhodli, že musíme z Olomouce zdrhnout. Utíkali jsme na nádraží, kde byli ještě ti agitátoři z nové fakulty, a příští týden jsme nastupovali v Praze.
Takže za skvělého lékaře vlastně vděčíme komunistům.
Ano, potřebovali jsme rychle změnit luft. Byl jsem šprt a po vysokoškolských studiích jsem si mohl vybrat, kam půjdu. Chtěl jsem k nám na Valašsko a udělat tam "světlo". Z ministerstva jsem dostal umístěnku do Vsetína, ale když jsem tam přijel, primář mě odmítl. Později jsem zjistil, že tam nastoupila jeho dcera. Když jsem pak zlínskému úředníkovi popisoval svoje odborné zkušenosti, vrtěl hlavou a řekl mi: V Uherském Hradišti je jeden divný primář, běžte se tam zeptat. On o vás bude mít zájem. A tak jsem nastoupil u docenta Palackého, 
nejlepšího šéfa mého života. Byl to pronásledovaný katolík a nejchytřejší pediatr na Moravě. On a docent Mores z olomoucké kliniky mě otloukali.
* Co ho vedlo k zájmu o retardované děti?
* Kolik pacientů vyšetřil ve své sklepní laboratoři?
* Jak se mu podařilo odhalit vysoký cholesterol u dětí?
* Proč po něm ženy žádají schválení svého partnera?
To a mnohem více se dozvíte v dalším čísle časopisu TÝDEN, které vychází už v pondělí 25. srpna 2014.
