Chybějící WC
Toaletní krize. Největší problém planety Země?

Splašky a znečištěná voda do středoevropských domácností dávno nepatří, pro dvě a půl miliardy lidí po celém světě jsou však běžnou součástí života.

Namaste Lal Shrestha ze západního Nepálu je znám jako "Pan záchod". Zdánlivě nelichotivý titul mu nevadí, skrývá se za ním velmi prospěšná práce. Namaste poskytuje lidem základní hygienu - pomáhá zavádět záchody v domácnostech, v nichž ještě před pár lety nevěděli, jak takové zařízení vypadá. "Již dvacet šest let pracuji pro UNICEF. Kdysi tu mělo toaletu jedno procento všech rodin, dnes jsou to tři čtvrtiny," říká Namaste, který od vlády získal titul "národní sanitární šampion".

Ne všude se takovým pokrokem můžou pochlubit. V některých částech světa je nedostatek sanitárních zařízení alarmující. Na následky komplikací spojených s průjmovými onemocněními, jejichž původcem je nedostatečná hygiena nebo kontaminovaná voda, denně zemře zhruba 1600 dětí mladších pěti let. Organizace WaterAid upozorňuje, že za posledních čtrnáct let zemřelo celkem deset milionů dětí v tomto věku.

Podle nejnovějších údajů OSN žije bez latríny dva a půl miliardy lidí, o něco méně jich je nuceno pít vodu znečištěnou splašky. Co se základních potřeb týče, čtrnácti procentům obyvatel planety 21. století nepřineslo přílišný skok kupředu - svou potřebu musí vykonávat venku a trpí nemocemi, s nimiž se západní civilizace už prakticky nesetkává (třeba cholerou; viz Staronový strašák) nebo je účinně léčí. Právě na tyto problémy upozornil nedávný Světový den toalet.

Od záchodu do školy

Nejhorší situace je v subsaharské Africe a Oceánii, ale i v některých evropských zemích je co zlepšovat. Téměř 53 procent řeckých žáků mělo po návštěvě WC na rukou bakterie, uvádí například studie z roku 2009. Výjimkou překvapivě není ani Británie či některé státy jižní Evropy.

Podle údajů studie Global Burden of Disease Study a mnoha odborníků by se v devadesáti až sto procentech případů dalo předčasným úmrtím předejít důslednou hygienou. Stejná je i situace u parazitárních onemocnění vedoucích až k podvýživě, zpomalení vývoje nebo mentální retardaci.

Následky "toaletní krize" sahají mnohem dále, nedostačující hygiena má dopad i na sociální sféru. "Oddělené školní toalety zvyšují docházku dívek o celých jedenáct procent. Dozvěděla jsem se, že chlapci společné záchodky obsazují a mnohdy na ně ani dívky nechtějí pustit," uvedla letos ředitelka české pobočky UNICEF Pavla Gomba.

Indie plná špíny

V Indii, která se znečištěním bojuje nejvíce na světě, si nutnost řešení situace uvědomují. Vláda si stanovila jasný cíl: do data 150. výročí narození duchovního vůdce Mahátmy Gándhího v roce 2019 chce dosáhnout naprosté sanitace a zajistit přístup k toaletě celému národu. Plán má však záludné trhliny. Více než polovina domácností sice záchodem disponuje, ale zkrátka ho nevyužívá. Lidé raději vyměšují pod širým nebem, upozorňuje Payal Hathiová z indického institutu Research Institute for Compassionate Economics.

Jenom kvůli průjmovým onemocněním každoročně zemře šest set tisíc Indů a do Gangy se každou minutu vlije přes milion litrů exkrementů. Výsledek? Dva a půl tisíce kilometrů dlouhá řeka plná splašků. Není divu, že současný premiér Nárendra Módí loni prohlásil, že "nejprve postaví záchody a pak chrámy".

Svědomité matky

I když rodiny toalety mají, ještě není vyhráno. Podle studie prováděné v jedenácti zemích Afriky, Asie i Jižní Ameriky si pouze 17 procent matek po použití toalety umyje ruce mýdlem a 45 procent si je myje pouze vodou. Bakterie se tak rychle roznášejí mezi další členy rodiny. Pravidelné mytí rukou přitom dokáže o 23 procent snížit riziko dýchacích problémů, což například v Číně a Kolumbii vedlo ke snížení absence dětí ve školách o 55 procent.
Kdyby měl přístup k čisté vodě a sanitárnímu zařízení každý bez rozdílu, ušetřilo by to světovému zdravotnictví přes 260 miliard korun každý rok. Například africkou Ghanu stojí problémy spojené s nedostatkem hygieny každý rok přes šest miliard.