Seriál o zdraví
Pavel Dungl: Nám, známějším ortopedům, pořád někdo volá

Ortopedie nejsou jen endoprotézy, zdůrazňuje přednosta ortopedicko-traumatologické kliniky v nemocnici Na Bulovce Pavel Dungl. "Je to jen šestina naší aktivity," dodává lékař, který byl sám dvakrát v roli vážného ortopedického pacienta.

Kolik uděláte ročně v nemocnici na Bulovce endoprotéz? A kolik se jich operuje v Česku?

Zhruba z šesti tisíc operací uděláme 800 endoprotéz. Zpočátku byly nedostatkovým zbožím. V roce 1972, když jsem začínal, jsme dělali ročně maximálně dvě stě operací. Postupně to narůstalo, přišly i kolení klouby, dostupnost se zlepšovala, lékaři se to naučili, rozšířila se nabídka. V celém Česku se počet operovaných endoprotéz ustálil asi tak na 10-12 tisících operací kyčelního a osmi tisících kolenního kloubu, což je srovnatelné s Německem nebo Rakouskem.

Jak vybíráte typ endoprotézy? Může si vybrat pacient?

Medicína poskytuje péči takovou, na jakou má prostředky. Když nejlevnější umělý kloub stojí 18 tisíc korun a ten nejdražší 160 tisíc korun a rozdíl ve funkci je minimální, pacient to prakticky není schopen rozpoznat, tak je pochopitelné, že nemůžeme každému pacientovi poskytovat tu nejdražší péči. 

Ohled se musí se brát i na life-expectancy, délku dožití. Pokud víme, že kloub bude spolehlivě fungovat 15 let, tak v 80 letech jsou jiné nároky než u čtyřicetiletého člověka. Druh endoprotézy není dán velikostí peněženky pacienta, ale jeho zdravotním stavem a ortopedickou indikací. Snažíme se ceny srážet na minimum. Pochopitelně, že ocelový implantát s polyetylenovou vložkou a kovovou hlavicí bude stát méně peněz než titanový necementovaný kloub se speciální vložkou.

Kolik existuje typů a druhů endoprotéz?

Škála je obrovská, je jich až devadesát. V Česku se jich používá pár desítek, jiné jsou v Německu, v Rakousku. Každé pracoviště má nějaký výsek té škály, se kterým pracuje podle potřeb.

Jaké endoprotézy využíváte vy?

My podporujeme především české výrobce z Kladna (bývalá Poldi) a ze Žďáru nad Sázavou (původně Motorlet). Oba vyrábějí velmi kvalitní a velmi dobré endoprotézy.

Jaká je nyní životnost průměrné endoprotézy?

Když jsem začínal, říkal jsem pacientům, že bude kloub fungovat tak deset let, pak jsme viděli, že fungují patnáct i víc. Pracuji v oboru třicet pět let, převážná většina operovaných pacientů přežívá s původním náhradním kloubem. Okolo 70 procent. Reoperace se samozřejmě dělají, ale jsou mnohem složitější.

Mnozí pacienti si stěžují na dlouhé čekací doby. Jaká je průměrná čekací doba a jaká optimální?

Podle mě jsou čekací doby uměle vytvořenou bariérou. Rozumná doba mezi objednáním operace a provedením je 4-6 měsíců. Na Bulovce přibližně takovou dobu udržujeme. Když rozpočítám počet pracovišť a kapacity jejich výkonů a lidí, kteří jsou na výkon doporučeni, tak to vychází. V době před operací je pacient také léčen, není to tak, že jen vyčkává a trpí bolestmi. I velká zahraniční pracoviště mají dobu mezi vyšetřením a přijetím v řádu měsíců, pacient se mezitím léčí, kontroluje se účinek konzervativní terapie, hledá se vhodný typ endoprotézy. A během čekací doby až jedna čtvrtina pacientů odpadne, protože se vyléčí ten bolestivý stav a oni přijdou do stadia, kde je možné vyčkat další roky.

Konkrétně moje babička dostala v brněnské nemocnici termín za rok a půl a v Boskovicích za rok. Jak je to možné?

Připouštím, že se to může stát. Jde o regionální nevyváženost. Pokud je jediné zařízení v okrese, jde skutečně o přetlak. Jsem přesvědčený, že kdyby se pacient, který někde dostane termín rok a půl, obrátil na jinou nemocnici, třeba ve středních Čechách, dočká se nakonec za čtyři měsíce. I když chápu, že pro některé starší lidi je to pak komplikované.

Jsou pacienti, kteří chtějí, abyste je operoval jen vy a vy?

Jistě, podobně to má asi každá známější osobnost v oboru. A  člověk má být skromný a profesionál a vážit si té důvěry, takže pokud mám kapacitu (operuji týdně 10, 12 lidí, z toho polovička děti, nemohu vyhovět všem), pokud je to jen trochu možné, tak se to snažím splnit.

Není na vás pak čekací lhůta rok?

V případě, že by to znamenalo tak dlouhé čekání, musím tomu člověku vysvětlit, že na pracovišti jsou další šikovní kolegové, většina z nich se učila u mě. Mnozí jsou v mnoha věcech lepší než já, není to tak, že bych byl největší expert na všechno.

Připustíte, že jste vzal lidi ze známosti, na přímluvu?

Jistě. To pořád někdo volá... Kdo vám řekne, že tyto vlivy eliminuje, mluví nepravdu. Pochopitelně, jestliže někomu uděláte něco dobře, je s vámi spokojen, tak vás doporučuje ostatním. Také máte okruh přátel, kolegů, sportovních přátel, z veřejného života... Ale často stojí jen o radu, kam s kterým problémem jít, jestli má to a to pracoviště dobrou pověst, jestli tam lékaře znám a podobně.

• Jak se zbavit bolesti při artróze? Jaké jsou možnosti léčby?
• Přehled umělých kloubů: výhody a nevýhody
• Nová léčba kyčlí a kolen - vlastní krví. Funguje to?
• Rozhovor s profesorem Antonínem Sosnou. Proč mu říkají Sova?

Více o ortopedii se dočtete v nejbližším vydání časopisu Týden. Na stáncích bude od pondělka 11. října 2010.